Král Zikmund (Sigmund) vyhlašuje s radou svých knížat, rádců a věrných rozsudek ve sporu mezi Frankengrünerovými (Franckengruner) a Vilémem Paulsdorferem (Wilhelm Pauelstorfer): Věc je s výhradou práv obou stran odložena, dokud se k tomu Zikmund s boží pomocí nevrátí a nedozví se o té věci více, aby mohl lépe rozhodnout.
Zikmund uvádí, že mezi Frankengrünerovými, Zikmundem Ruduschem (Rudusch) a Prantnerem (Prantner) na jedné straně a Vilémem Paulsdoreferem na straně druhé vznikl spor o propůjčení jistého úřadu správce v Chebu (Eger) náležející k lenním majetkům. Na jeho předvolání1 Viz deperditum RI XI NB/2, č. 96 a; tamtéž č. 97.
před něj předstoupili obě strany v den vydání této listiny, když seděl na svém hradě v Norimberku (Nuremberg) při dvorskému soudu. Nejprve předložil Vilém Paulsdorfer Zikmundovu lenní listinu, kterou nechal Zikmund přečíst.2 RI XI, č. 1534.
Poté Vilém prohlásil, že mu Zikmund propůjčil všechny lenní majetky ležící v okolí Chebu, které drželi jeho předci, a k tomu právo jejich propůjčování jako podléna. Chebští měšťané a jmenovitě Frankengrünerovi se s ním dostali do sporu kvůli vesnici Skalka (Stein) a dalším. Nato Frankengrüner odpověděl, že on a jeho předci dostali vesnici Skalka jako léno od chebského hradního správce a drží ji už 93 let, a za celou dobu jejich držbu nikdo nenapadl. Potom Vilém Paulsdorfer prokázal starým rejstříkem, že vesnice Skalka přešla od Svaté říše římské v léno. Frankengrünerovi v rozporu s tím znovu dostali vesnici od chebského hradního správce a předložili také starou listinu o koupi této vesnice od Mikuláše Hulera (von Niclasen dem Huler). V této listině nebyl kupující odkázán na žádného lenního pána, jak to bylo zvykem a právem města Chebu při nákupech a prodejích městských lenních majetků, a majetek byl prohlášen za svobodné vlastnictví, jak to bylo zvykem u říšských lén na území Chebu.
Proto dostali Frankengrünerovi vesnici od chebského hradního správce navěky a Frankengrüner ji měl držet dále jako jeho předci. Nato Vilém Paulsdorfer vyjádřil svoji naději, že by ho tato listina neměla poškodit, když nebude dotčeno právo propůjčování vesnice, nýbrž uvádí, že Frankengrüner ji měl koupit jako svobodný majetek. Potom Vilém předložil také papírový rejstřík, na kterém stálo, že ve vesnici Skalka má udělit 3 dvory, mlýn a pastvinu pro dobytek jako léno a toto má také potvrdit, jestliže by někdo chtěl napadnout výpověď rejstříku. Proti tomu chebští měšťané, jmenovitě Frankengrüner, znovu řekl, že on a jeho předci drží vesnici a majetek Skalku už 93 let v dobrém vlastnictví a pokaždé ji dostali bez překážek od chebského hradního správce. Rejstřík jako důkazní materiál jim nemůže jejich lenní majetek odebrat, pokud nepředloží ještě další důkazy. Ke staré listině s chebskou městskou pečetí3 Zřejmě je tím myšlena kupní smlouva zmíněná v textu, která se týká prodeje vesnice Skalka od Mikuláše Hulera Frankengrünnerovým předkům.
Frankengrüner řekl, že říšská léna na chebském území byla dříve označena podle starších zvyklostí jako svobodná země a majetek, a zdůraznil, že Zikmund jako jeho předchůdce potvrdil všechny staré obyčeje města Chebu.4 Zikmund potvrzuje všechny listiny, svobody, práva a zvyklosti města Chebu 26. června 1417 v Kostnici. – Viz RI XI NB/2, s. 59–61, č. 16.
Proto nemá nikdo zmíněnou listinu vykládat protikladně. Potom obě strany předložili další věci, předkládali a vyvraceli listiny a rejstřík.