Matěj (Mathias), opat augustiniánského kláštera sv. Karla na Novém Městě pražském, kvituje s díky spolu s bratřími, že pražský měšťan Reinhard (Reynhardum civem Pragensem) navrátil klášteru jeho věci. Zmíněné věci dříve uložil u Reinharda, dávného přítele a dobrodince celého řádu, jménem opata Zikmund (Zigismundus) řeholník téhož kláštera. Reinhard, který nyní pobývá ve Vratislavi (Wratislawiensi), zmíněné věci věrně opatroval více než rok, poté je ale chtěl klášteru zase vrátit, pro své stáří a různá nebezpečí, neboť věřil, že mohou být uloženy na bezpečnějším místě. Opat poté spolu s bratřími Petrem (Petro), Františkem (Francisco), Martinem (Martino), Benediktem (Benedicto), Pavlem (Paulo), Mikulášem (Nicolao) a Ondřejem (Andrea) nařídili přijmout zmíněné věci od Reinharda (Reynhardum civem Pragensem) a uložit je u mistra Jošta (Iodocum), opata augustiniánského kláštera Panny Marie na Písku (monasterii sancti Marie in Arena) ve Vratislavi. Zmíněné věci Zikmund, když je ukládal u Reinharda, sepsal a soupis předal opatovi. U Reinharda tak bylo uloženo v dřevěné truhle 14 lepších ornátů s příslušenstvím, dvě bílé dalmatiky z pokošínu a lepší stuha s perlami. Tyto věci byly předány zpět konventu v přítomnosti Petra, probošta v Sadské (Petro, preposito Saczensi), a Jindřicha, převora kláštera v Kladsku (Henrico, Priore Glaczensi), kteří byli předtím i u uložení věcí u Reinharda.