Rytíř Klaus z Redwitz (Clawis von Reddewicz) podává velmistrovi řádu německých rytířů Pavlovi z Ruzsdorfu (Paulen von Rusdorff, moheister deutsches ordens) nové zprávy, které byly v uplynulých týdnech předány a sepsány králi Zikmundovi (herren koniges gnaden). Podle nich je rakouský vévoda Albrecht Habsburský (herczog Olbrecht auss Osterrich) právě s vojskem v Čechách (in dem lande zu Behemen), kde působí husitům finden škody. Ti die ketczer se proti němu vydali s úmyslem postavit se mu v poli, když se to dozvěděl, rozdělil své vojsko na tři sbory obehnané vozovou hradbou zu rote das sie drei hawffen, v prostředním se nacházel sám vévoda, a táhl přímo proti českému a moravskému finden vojsku; další dva oddíly vojska se držely dál na pravé a levé straně schickten nu di ander czwene hawffen des volkes bei seiten awss, takže je nepřítel nezpozoroval a dál pokračoval v šiku proti němu. Poté vévoda předstíral ústup, načež husité vyskočili z vozů a společně s jízdou se hnali za Rakušany úprkem an alles vertzihen awss ere wainburg mit eren reisigen, vtom však na ně udeřily ze stran dva oddíly vévodova vojska. Teprve poté, co se boj pokročil, zapojil se do něj i sám vévoda. Podle zvěstí bylo pobito na 6000 husitů der kettzer by seschs tusund a zajato dvanáct českých a moravských pánů heren zwelffe aws Merhern unde Behemen, mezi nimi jmenovitě Mikuláš Sokol z Lamberka (der Sockel). Po vítězné bitvě pokračoval vévoda s vojskem dál do Čech aldo, takže dvanáctý den zwelff tagen stanul již před Čáslaví (vor dem Zcaslaff) a odtud táhl dál ke Kutné Hoře (vor den Berg).