Král Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že zvážil spolu s pány ve své radě1 Není zde blíže specifikováno, se kterými „pány“ měl Zikmund konzultovat obsah zdických úmluv. Formulace „s pány“ snad naznačuje, že jsou zde míněni Zikmundovi světští rádci, možná dokonce čeští páni obecně. Nicméně obsah zdických dohod i Zikmundova reakce nás vedou k domněnce, že se jednalo především o církevní rádce.
obsah jeho listu2 Oldřichův list je deperditum.
a opis dohody,3 Jedná se o dohodu, kterou ve Zdicích uzavřely husitské strany na jedné straně a část české katolické šlechty na druhé straně. Dohoda zřejmě nevyústila ve zpečetěnou smlouvu a ve skutečnosti zůstala nenaplněna (AČ III, s. 248–251, č. 33 česká verze; Siegl 1919, s. 51–56 německá verze; k tomu viz Macek 1958; Šmahel 1993-III, s. 156–157; Šmahel 2002-II, s. 1332–1333; Kavka 1998, s. 126–127; Čornej 2000, s. 340; Coufal 2012, s. 195–196).
kterou uzavřel Oldřich a ostatní katoličtí čeští páni4 Zikmund hovoří nejprve o listu Oldřicha v singuláru list tvój
, později ale mění oslovení na plurál. Z toho vyplývá, že osloven není pouze Oldřich, nýbrž celá katolická strana české šlechty, viz komentář.
s husity. On i páni jsou velmi překvapeni, že se Oldřich a další katoličtí páni nechali tak neuváženě oklamat druhou stranou a zatáhnout do záležitostí, které jsou proti jejich spáse a cti, a proti celému křesťanstvu i králi Zikmundovi. Zaprvé, král Zikmund je velmi překvapen, že se Oldřich a další katoličtí páni dohodli s protivnou stranou, že údajně očistí neprávem zhanobenou českou zemi od falešných obvinění. Zikmund ovšem upozorňuje Oldřicha a další katolické pány na to, že tím zbavují protivnou stranu jakékoliv viny, a naopak kladou vinu sami na sebe, neboť tím dokazují, že předtím postupovali proti husitům nespravedlivě v tom rozuměj, že je z jich zlosti očišťujete a je nevinny vyznáváte a sami sě u vinu kladete, že ste proti nim křivě činili
.
Zikmund se rovněž diví, že Oldřich a další katoličtí páni spolu s protivnou stranou svolali zemský sjezd na 18. března 1425 na středopostie
5 Ve středověku byla neděle Letare považována za polovinu postu středopostí
ve smyslu dne; v roce 1425 to tedy byl 18. březen. Dalším významem termínu poloviny postu středopostí
mohl být celý týden mezi nedělemi Oculi a Letare, takže v roce 1425 to byl týden od 11. do 18. března.
do Kouřimi, a sami sebe povolali do role soudců křesťanské víry a Písma svatého, což jim jako laikům nepřísluší.
Dále se král Zikmund diví, že Oldřich a další katoličtí páni stejně jako hosté, kteří by s nimi jeli na řečený sjezd, měli by složit ochranné glejty klejtovnie listy
na radnici v Praze (na rathúzie w Praze). Měli by zvážit, jaké nebezpečí jim z toho hrozí. Ptá se také sám sebe, kde se najdou takoví katoličtí mistři, kteří by s nimi jeli do Kouřimi. Lze si sotva představit, že by zmínění mistři jeli do kacířské země a tam diskutovali s kacíři o víře.
Král Zikmund žasne nad tím, že Oldřich a další katoličtí páni vzdávají se svého práva, a nechají se soudit měšťany a sedláky. Diví se, že Oldřich a další katoličtí páni umožnili protivné straně, aby se v případě vojenského tažení za hranice země proti cizozemcóm vojensky táhla
mohli zaopatřit potřebu bráti
na jejich statcích. Zikmund rovněž nerozumí tomu, proč souhlasili s tím, že přinutí hrady a jejich posádky královské strany našie strany
k poslušnosti, pokud během čtyř týdnů nepřistoupí k řečené dohodě.
Zikmund poukazuje na to, že zatímco Oldřich a další katoličtí páni jednali s kacíři, tito táhli proti němu a jeho zeti Albrechtovi V., moravskému markraběti na nás a na syna našieho markrabí morawskeho
. Z Oldřichovy strany v Čechách jim totiž nehrozilo žádné nebezpečí. Navíc se někteří Oldřichovi lidé vydali dokonce i na Moravu, jak o tom Zikmund slyšel.
Zikmund dává Oldřichovi na srozuměnou móžeš rozuměti
, že uzavřená dohoda je v každém ohledu namířena proti králi, jeho služebníkům, všem věrným křesťanům a celému křesťanstvu; ti všichni chtějí Oldřicha a další katolické pány utlačovat stejně jako kacíře a učinit z nich komplice kacířů.
Kromě toho Zikmund našel v textu úmluvy i další neřádné a nekřesťanské články, které by vedly k zneuctění a úplnému pádu královské strany, a které nelze všechny pro nedostatek místa vyjmenovat. Král dochází k jednoznačnému závěru, že se Oldřich a další katoličtí páni stanou celému křesťanstvu odporní, pokud tuto úmluvu zrealizují a jiného nemóžem znamenati, jestliže ty úmluvy dokonáte, že sě všemu ohyzdíte
. Proto jim Zikmund radí a přikazuje radíme i přikazujem
, aby zmíněnou smlouvu zrušili, protože je lepší nedodržet hanebný slib, než uskutečnit tu bezbožnou a nečestnou úmluvu.