Já Ondřej ze Slatiny, a já Hrdoň z Dubňan, vyznáváme tiemto listem před každým člověkem, ktož jej čísti bude neb čtúce uslyší, že sme vstúpili v pravé křesťanské přímiřie a vstupujem ot svatého Prokopa až do svatého Wáclawa ten den celý až do západu slunce, s Fridrichem z Kolowrat seděním na Libšteině, i s jeho se všemi služebníky i s pomocníky, i s jeho se všemi poddanými, i s témi, ktož by chtěli proň učiniti neb nechati; a to já svrchu psaný Oldřej a Hrdoň slibujem ctně a kázaně pravé křesťanské přímiřie držeti, i všichni naši služebníci i pomocníci i poddaní, i ti, ktož by chtěli pro nás učiniti neb nechati; a to my svrchu psaní slibujem pod věrú i pode ctí, i pod základem šesti sty kop grošóv dobrých střiebrných nebožce krále Wáclawowa rázu, to přímiřie ctně zdržeti i zachovati až do svrchu psaného roku s našimi se všemi služebníky i pomocníky i poddanými, i s těmi, ktož by chtěli pro nás učiniti neb nechati. A já Lwík z Jiwňan seděním w Rowném, Wrš z Dolan řečený Slawibor, Kunat ze Šťáhlaw seděním na Skalce, Wrš mladší ze Wšetat, Sulek z Řebečnik, Boreň ze Slabec, Zdeněk z Podmokl, Janek z Dubňan, rukojmě jich a za ně, vyznáváme tiemto listem i slibujem za urozené panoše za Ondřeje z Slatiny a za Hrdoně z Dubňan, i za jich všeckny služebníky i pomocníky i poddané, i za ty, ktož by chtěli pro ně učiniti neb nechati, za pravé přímiřie křesťanské, že to přímiřie mají zdržeti ctně a kázaně pod šesti sty kopami grošóv dobrých střiebrných nebožce krále Wáclawowa rázu. A jest-li že by často jmenovaní Ondřej neb Hrdoň, neb jich služebníci neb pomocníci, neb jich poddaní neb ti, ktož by chtěli pro ně učiniti neb nechati, to přímiřie kterak zrušili a nesdrželi tak, jakž to svrchu psáno stojí, ježto by toho přímiřie pro nesdrženie neb přerušenie urozený pán, pan Hynek z Šwanberka řečený Krušina na ně seznal: tehdy předpsaní Ondřej a Hrdoň propadli sú napřed čest a vieru, a my svrchu psaní rukojmě jich propadli sme základ šest set kop grošóv peněz napřed jmenovaných. A když by dvě neděli minule po seznání toho základu urozeného pána pana Hynka z Šwanberka řečeného Krušina, tehdy my svrchupsaní rukojmě slibujem společně jednú rukú nerozdielnú tak, aby se jeden od druhého svým dielem nedělil ani se děliti mohl, ani ižádnú řečí mohl se vymlúvati, ale slibujem přijeti do Nowého Plzně neb do Tachowa, neb do toho města, kteréž by s královy strany bylo, do ctné hospody, kteráž by nám byla ukázána od Fridricha předpsaného z Kolowrat seděním na Libšteině, neb ot toho, ktož by měl tento list s jeho dobrú volí, tu každý z nás se dvěma koňoma a s jedniem pacholkem slibujem vléci osobně svými životy, a nebo každý z nás budem moci v to leženie panoši řádu rytieřského miesto sebe vložiti s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, a tu máme leženie plniti a ležeti podlé řádu a obyčeje této České země, a z toho leženie nemáme vyjeti na ižádné právo tak dlúho, jeliž bychom prvé napřed psaným Fridrichowi z Kolowrat, nebo tomu, ktož by měl tento list s jeho dobrú volí, hotovými penězi šest set kop základu groši střiebrnými napřed menovanými zaplatili úplně docela, i se všemi škodami, kteréž by škody svrchu psaný Fridrich neb ten, ktož by měl tento list s jeho dobrú volí, jezdiec, tráviec, posly listy šeliec, pro naše nesplněnie vzeli, ježto by ty škody často menovaný Fridrich, neb ten, kdož by měl tento list s jeho dobrú volí, mohl pokázati právem bez zmatku, tak okázané škody mají býti naše, jich nic. Také jest-li že bychom těch šest set kop grošóv svrchu jmenovaných i se všemi škodami nesplnili, ležme my neb neležme, tehdy napřed psanému Fridrichowi neb tomu, ktož by měl tento list s jeho dobrú volí, dáváme plnú moc, svrchu menované penieze vzieti mezi křesťany neb mezi židy na naši na všech společnú škodu: a kdež by je kolivěk v České zemi optali a vzali, tu my je máme zastúpiti a je vypraviti sami sebú, neb našimi dobrými základy, neb jistými rukojměmi, a přes to vždy ležeti máme, a na ižádné právo nevyjížděti, doněvadž bychom toho všeho nesplnili, což v tomto listu psáno stojí. Pakli bychom proti tomuto kterú oporu listu měli, řečí neb kterak kolivěk, tehdy bychom ji učinili proti své cti i proti vieře. Tomu všemu, což v tomto listu psáno stojí, my jistci i rukojmě svrchu psaní naše vlastnie pečeti s naším vědomím i s naší dobrú volí i s přiznáním přivěsili sme ku pevnosti i pro lepšie svědomie k tomuto listu. Jenž jest psán a dán po Božiem narození po tisíci po čtyrech stech létech v sedmmezcietmém létě, den svatého Prokopa, dědice českého.