Já Bohuniek z Milczicz vyznávám tiemto listem obecně přěde všemi, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budú, že já s dobrým rozmyslem i svých přátel radú Katherzinie, manželcě své, postúpil sem i postupuji ve vsi v Czeczelowiczích šesti kop platu a devěti grošóv ročnieho platu u věnnie na svých lidech, na Mathiejikowi, na Thomowi, na Wojtiechowi, na Martinowi, na Porzadkowi řečeném, a na Martinci, a v Lažánkách na Janowi řečeném Paldrian čtyřidceti grošóv a pět haleřóv na svatý Jirzí, a tolikež na svatý Hawel, a dvě kur aneb jeden groš za kury na těch lidech i na jich věčně budúciech. A my rukojmie za svrchu psaného Bohuňka s ním i zaň slíbili sme i slibujem Oldrzich Zaborzie a Raczek z Milczicz, tehdaž rychtář strakoniczký, jisté rukojmie i správce rukú společný a nerozdílnú dobrú a čistú naši vierú, máme i slibujem ten svrchu psaný plat Katherzinie svrchu psané na prvnie, na druhé a konečně na třetie suché dny ve dsky zemskej vložiti, když by řádové najprvé v zemi šly, i zapsati, utvrditi, když bychom najprvé byli od našich věřitelóv napomanuti, zpraviti správce zastaviti, tak jakž Czeská země za právo má neb mieti bude před vinny, před sirotky, před zápisy, židovskými i před každým člověkem, kterýž by na ten plat právem sáhl. Pakli bychom toho zpraviti nemohli, tehdy máme i slibujem tolikež platu a třetinu výše na svých čistých a svobodných dědiných ukázati i vložiti ve dsky i zpraviti, tak jakož Czeská země za právo má nebo mieti bude. Pakli bychom toho neučinili, tehdy ihned jeden z nás rukojmí i zprávci, kteréž by koli napomanut byl listem nebo poslem, jeden na druhého neukazujě ani sě druhým vymlúvajě, máme i slibujem vléci nebo miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského s jedniem pacholkem a se dvěma koněma do města do Stakonicz do domu ctného hospodářě, tu kdež by nám od našich věřitelov ukázáno bylo, a tu ležeti a tráviti podle obyčejě zemského, a nikam na žádné právo ležakové nevychoditi ani vyježditi, dokudž bychom platu nahořě psaného ve dsky nevložili i nezpravili, jakož svrchu prásno stojí. A když by minulo čtrnádcte dny od napomanutie pořád počítajíc, leč my ležme nebo neležme, tehdy dáváme plnú moc u právo ty havné sic peniezě a třetinu výše vzieti v křesťanech neb v židech na naši na všech škodu, a my to leženie vždy plniti máme, dokudž bychom toho všeho neučinili, což tento náš list svědčí, a kdež by ty peniezě vzěli nebo optali, tu my jě svými základy zastúpiti máme bez jich škody všelikaké. A ty škody mají našě býti, ale ne jich, avšak jisto by ty škody jeden z nich mohl pokazati právem bez zmatka. A jestliže by v tom času z nás rukojmí nebo jistec z tohoto světa sšel, tehdy my živi, kterýž bychom zostali, máme i slibujem jiného dobrého i tak movitého k sobě přistaviti a list v táž slova obnoviti, kolikrátž by toho potřebie pod ležením svrchu psaným. A ktož by tento list měl se panie Katherzinov dobrú vóli, ten bude mieti též právuo, jako ona sama ke všemu napomínání. A jestliže bychom co neučinili, což list náš svědčie, tehdy nám naši věřící budú moci láti i přimlúvati, a my odmlúvati nemáme, ale znáti že jsú oni právi a my proti nim křivi. A tomu na svědomie pečeti našě jsú přivěšeny s naší dobrú volí i s přiznáním. Jenž jest dán u psán v Strakoniczích léta od narozenie Božieho po čtrnádctistech letech léta dvadcátého šestého, tu sobotu přěd svatým Jirzím.