Císař Zikmund připomíná Oldřichovi z Rožmberka, že se nedávno ve Stoličném Bělehradě (v Bielohradie) dohodl s legáty koncilu v Basileji a s pány a vyslanci Českého království ve všech záležitostech, za což děkuje Bohu. Podle dohody se opět sejdou 23. dubna na svatého Girzie nynie příštieho v Jihlavě, kde uzavřou všechny dohody a Zikmund odjede odtud do své země Čech. Protože čeští páni, rytíři a města přijedou sem do Bratislavy, aby se setkali se Zikmundem a přijali ho, císař naléhavě žádá, nabádá a prosí také Oldřicha, aby s ohledem na svou a Zikmundovu čest a pro obecné dobro byl připraven, jakmile k tomu bude vyzván českými pány, k vyjetí naproti Zikmundovi. Ten doufá, že Oldřich, který ho neopustil za nepříznivých okolností, se ho bude držet i ve šťastných časech poněvadž nás v našich protivnostech neopustil, že v té našie i své ač bohdá ščastnosti také podle nás budeš. Zikmund také napsal společně Hynkovi Krušinovi ze Švamberka (urozenému Crussinowi z Schwamberka) a zvláště Burianovi z Gutštejna (Burjanowi z Guttstena) a všem ostatním pánům, rytířům a městům Plzeňského kraje,1

Zmíněné listy jsou deperdita, viz regest, regest a regest.