My Welek z Březnice, Wáclaw Carda z Petrowic, Kamaret z Žirownice, Matěj z Dubce a Jan z Domažlic, přátelské umluwce mezi múdrými a opatrnými pány purgmistry, konšely i obcemi welikého a nowého měst Pražských, o ta záštie, kteráž nynie mezi nimi z dopuštěnie božieho wznikla, s wolí a radú obojie strany takto sme mezi nimi wyřkli a nalezli:

Najprwé, aby mezi nimi dobrotiwé a křesťanské příměřie a stánie do úterého nynie najprwé příštieho, a ten den celý až do západu slunečního, trwalo a stálo, a to sobě s obú stranú pod stracením cti a wiery slíbili zdržeti a úplně a docela zachowati.

Druhé z též moci a wuole obú stranú jest zuostáno, aby tuto neděli nynie najprw příští obec weliká na obú městú byla swolána, a tu páni a obec staroměstská mají z sebe dwě osobě a z hostí dwě wydati a wywoliti, a též páni nowoměstští i obec mají z sebe dwě osobě a z hostí také dwě woliti a wydati, a těch osm osob tak s obú stranú wydaných a od obú městú wolených mají mieti plnú moc, dalšie příměřie a stánie dobrotiwé mezi napředpsanými městy uložiti, a dále o ty trhy nynie w nowě zamyšlené 1 také o dělánie, o kopánie i o bořenie, těch jistých osm osob s obú stranú tak wydaných mají toho mocni býti a to naprawowati, a což jim ty osoby rozkáží, w tom jich mají poslušni býti. A zwláště což sie dotýče trhów, kopánie, dělánie a bořenie w nowě zamyšleného, to mají mezi nimi hned konati. A jestližeby která ruoznice těmi čtyřmi osobami z měst wydanými šla, tehdy ty čtyři osoby z hostí k tomu wolené a wydané mají plnú moc mieti, je nawesti a naprawiti, aby počaté dobré wždy k miestu a k konci bylo přiwedeno.

Také dále jest zuostáno, že páni purgmistr, konšelé i obec welikého města Pražského mají pánóm purgmistru, konšelóm i obci nowoměstské na dalšie příměřie pod základem ztracenie cti a wiery i na zdrženie těch wšech wěcí, což těmi osmi osobami s obú stranú wydanými bude wypowědieno, list pod swú pečetí městskú učiniece dáti, a páni purgmistr, konšelé i obec nowoměstští zasě též pánóm staroměstským list w táž slowa učiniece položiti a dáti. A jestližeby již psané osoby s obú stranú wolené w dalším příměří uloženém, a s wolí obojie obce, o dalšie záštie mezi nimi uhoditi mohli, buď chwála pánu bohu. Pakliby w niweč o ta dalšie záštie mezi nimi uhoditi nemohli, tehda obce obojieho města mají a mohú jiné osoby k konání toho dalšieho záštie s plnů mocí z sebe i z hostí wywoliti, tak aby to wždy počaté dobré k miestu a k konci bylo přiwedeno. Také w těch umluwách a w příměří nižádná obec jedna na druhú nemá sie síliti, ani které moci k utištění druhé obce w sie wpustiti. Jestli pak žeby která obec těch osob, jakož nahoře dotčeno jest, z sebe i z hostí wydati a woliti nechtěla, tehdy my swrchupsaní umluwce budem dlužni a powinni wyznati, že ta obec swú chce wuoli mieti. A dále w té mieře s obú stranů aby těch wšech děl proti sobě nechali.

Toho na swědectwie pečeti sme swé wlastnie přitiskli k tomuto listu. Jenž dán léta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícieho čtyrstého a dewětmezcietmého, w pátek den swaté Nětiše slawné panny a mučedlnice.