Já Jan z Opathowa i svými erby vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie aneb čtúce ulsyšie, že jsem prodal a moci tohoto listu prodávám své vlastnie dědictvie a své zbožie, to mlýnišče tu v Bohuslawiczich s lúkami, s roli, i se vším což k tomu příslušie, nic sobě na tom ani svým erbom nezostavujíc a ku pravému dědictvie, tak jakož sem sám držal, slovutnému panoši Libnowczowi z Kleteczne a jeho erbom za čtyři kopy grošov dobrých střiebrných rázu pražského, kteréžto penieze dal a zaplatil mi úplně a docela, kteréžto zbožie svrchupsané mám a slibuji svrchupsanému Libnowczowi a jeho erbom ve dcky zemské v Brnye vložiti a zapsati na první sněm aneb konečně na druhý, když by dcky zemské otevřeny byly bez prodlenie dalšieho; a my Jan z Hodycz a Maress z Brtnicze, rukojmie jeho, s ním a zaň slibujem svú dobrú vieru beze všie zlé lsti ruku společný a nerozdělnú svrchupsanému Libnowczowi a jeho erbom to zbožie svrchupsané, totiž to mlýnišče i s lúkami, i s rolí, i s tiem což k tomu příslušie vysvoboditi a spraviti přěd věny, před židy i před každým živým člověkem, a ve dcky zemské v Brnye vložiti a zapsati ku pravému dědictvie na první sněm aneb konečně na druhý bez prodlenie dalšieho a bez zmatků, tak jakož země moravská za právo má. Pakli bychom toho neučinili aneb učiniti nemohli, kteružkoli příčinu, tehdy máme a slibujem svrchupsanému Libnowczowi a jeho erbom těch čtyři kopy grošov hlavních peněz svrchupsaných i s třetím výše dáti a hotovými dobrými penězi zaplaciti konečně v jednom měsieci po nevloženie toho svrchupsaného zbožie bez poničenie dalšího. Pakli bychom i toho neučinili, jehož Bože nedaj, tehdy ihned jeden z nás rukojmie svrchupsaných, kterýž by od svrchupsaného Libnowcze, aneb od jeho erbov listem aneb poslem napomenut byl, ten má a slibuje na druhého neukazuje, ani sě druhým kterážkoli vymluvaje s jedním pacholkem a se dvěma konioma vjeti, aneb miesto sebe panoši rytieřského řádu poslati v pravé a v obyčejné leženie do města do Telcze do hospody ctné, nám od svrchupsaného Libnowcze, aneb od jeho erbov ukázané, a tu ustavičně ležeti máme a na i žádné právo z toho leženie nemáme vyjezdieti ani vyniknúti žádným obyčejem, a když by čtrnáste dny po napomenutie pořád minulo a my ležme neb neležme a svrchupsaný hlavní penieze i s třětím výše nebylyť by ješče Libnowczowi a jeho erbom zaplaceny, tehdy tiemto listem dáváme Libnowczowi a jeho erbom plnú moc a právo těch hlavních peněz svrchupsaných i s třětím výše dobyti a vzieti v křesťanech aneb v židech na naší na všech škodu nerozdielnú a přěsto vždy ustavičně ležeti máme a na i žádné právo z toho leženie nemáme vyniknúti, leč bychom jim prvé svrchupsané peníze i s třětím výše úplně zaplatili. A kteréžbykoli škody on Libnowecz aneb jeho erbové proto vzěli a to dobrým svědomím bez přísah a bez věrovanie pokázati mohli, ty všecky škody máme a slibujem jim také dáti a zaplatiti pod ležením svrchupsaným. A neuchováli-li by pán Buoh z nás rukojmie kterého svrchupsaného v tom času ot smrti, tehdy my živí zostali slibujem jiného tak jistého a dostalého na miesto toho umrlého v jednom měsieci, když bychom napomenuti byli, k nám v toto rukojemství přistaviti a list tento v táž slova obnoviti, pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list jměl svrchupsaného Libnowcze dobrú volí, ten jmá i jmieti bude plnú moc a právo ke všem věcem svrchupsaným jako on sám. A na potvrzenie a pevnú jistost toho všeho své vlastnie pečeti s naší dobrú volú a s naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán v Telczi po božím narození tisícieho čtyřstého třidcátého druhého ten čtvrtek před svatú Lucie panny.