Dorota (Dorota), vdova po Jidáškovi z Prahy (někdy Jidáškova z Prahy) a současná manželka Markvarta z Jenišovic (Markvarta z Jenišovic manželka) dosvědčuje, že jí Prokop Jidáškův (Prokopovi, nebožce Jidáškovu synu), měšťan Starého Města pražského (měštěnínu Star. M. Pr.), splatil hotovými penězi 10 kop platu věnné zástavy deset kop gr. platu věnné zástavy
, proto ho, jeho dědice a nástupce jeho dědice a budúcie
propouští quittuji a prázdny činím
jménem svým a svého manžela z uvedené věnné zástavy. Zavazuje se nevnášet vůči Prokopovi, jeho dědicům a nástupcům nároky k uvedenému dluhu a slibuje spolu se svým manželem očistit Prokopa od eventuálních žalob. Pokud by to neučinili a vznikla by mu tím škoda, zplnomocňují Prokopa k tomu, aby za pomoci purkrabího Pražského hradu (s purkrabí hradu pražského) obstavil jejich majetek.
Já Dorota, někdy Jidáškova z Prahy a již slovutného Markvarta z Jenišovic manželka, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsem měla na slovutném Prokopovi, nebožce Jidáškovu synu, měštěnínu Star. M. Pr., i na jeho všem zboží deset k. gr. věnné zástavy platu ročnieho a věčného objištěno a zapsáno, že týž Prokop splatil mi jest úplně a docela těch deset kop gr. platu věnné zástavy penězi hotovými, takže mi již nic dlužen nezuostavá, což se těch deseti kop platu dotýče. Z terýchžto deseti kop grošuov platu napřed jmenovaných mně úplně a docela splacených já napředpsaná Dorota jménem svým i také jménem muže svého svrchupsaného a přátel svých jižjmenovaného Prokopa i jeho dědice a budúcie mocí tohoto zápisu quittuji a prázdny činím po všecky časy budúcie, slibující tiemto listem dobrú věrú beze všie zlé lsti svrchupsaného Prokopa ani jeho dědicóv a budúcích z svrchupsaných deseti kop grošuov platu mně úplně a docela zaplacených neupomínati viece sama srkze sě, ani skrze muže svého napředpsaného, ani skrze své přátely, ani skrze jinú kterúkolivěk osobu ižádným právem buďto duchovním neboli svěckým, ani sobě co ku pomoci bráti, ještoby listu tomuto a zápisu, anebo-li Prokopovi svrchupsanému mohlo kterakkolověk ke škodě býti. A jestliže bych těch deset kop grošuov platu svrchupsaných a nebo-li méně komu za času svého drženie zavadila, a kto na častopsaného Prokopa a nebo-li na jeho dědice a budúcie o ten jistý plat kterým právem sáhl a to právo řádně proved a okázal, tehda já Dorota napředpsaná a podle nie a s ní já Marquart z Jenišovic, muž její, slibujem společnú rukú nerozdielnú to zastati i také zpraviti vším naším zbožím, kteréž nynie máme neb potom mieti budem kdekolivěk, tak aby on svého jist byl a neškodoval. Pakli bychom toho platu nezpravili aneb zpraviti nemohli, tehdy dáváme jemu tiemto listem plnú moc i plné právo, aby s purkrabí hradu pražského, kterýž v ty časy bude, mohl na všecko zbožie našě zajímáním, braním, stavováním i jinými obyčeji sáhnúti, tak daleko ažby sě jemu o tu zprávu dosti stalo. Tomu všěmu na jistotu a na zdržení, což svrchupsáno stojí my manželé napředjmenovaní pečeti sme své vlastnie s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu a pro lepšie svědectvie prosili sme múdrých a opatrných pánóv purkmistra a konšeluov Starého M. Praž. a slovutných panoší Otíka z Vřeskovic, v ty časy purkrabie hradu Pražského, Sigmunda z Kotenčic, hejtmana napředpsaného města Pražského, a Jana z Svinař seděním v Litovicích, že jsú své pečeti vlastnie přivěsili k témuž listu. Jenž dán léta od Narozenie syna božieho tisícého čtyřstého třidcátého, v pondělí před svatú Margrétú1 l. MCCCCXXX v pondělí před sv. Margrétú AČ XXVI, s. 377, Jenišovice.
.