Já Sigmund z Wartemberga, pán na Děčíně, vyznávám tiemto listem obecně přěde všemi, ktož tento list uzřie, čísti budú aneb čtúce uslyší, že sem smluven i sjednán s Petrem z Těchlovic seděním v Strušnici a s panem Kunšem z Konojed seděním v Busově mocným ubrmanem Petrem z Erkeřic seděním tudieš řečeným Pojtíč o ten list, kterýš sem měl anebo ještě mám, ješto svědčí Janovi Hlavíkovi z Údic na sto kop grošóv od Ješka z Těchlovic, ješto jest svrchu psaný pan Kuneš na tom listu rukojmí, toho listu svrchu psaného propúštiem jich prázdna svrchu psaného Petra z Těchlovic a pana Kunše z Konojed a slibuje jich tiem listem svrchu psaným věčně neupomínati ani jich budúcích a quittuji svrchu psaný list tiemto listem. A pakli svrchu psaný Petr z Těchlovic aneb pan Kuneš z Konojed pro svrchu psaný list které škody vzěli, tehda já svrchu psaný Sigmund z Wartemberga a Jan z Kozojed řečený Puškář seděním v tu chvíli v Děčíně a Kunat z Naptic seděním v Jilových, Jan z Erkeřic seděním tudiež, Jordan z Húgvic řečený Ptáček seděním v Zelenicích a Přibek Blekta z Útěchovic seděním v Markvarticích, rukojmie jeho, s ním a zaň slibujeme naší dobrú čistú věrú všichni rukú společnú a nerozdielnú svrchu psaného Petra z Těchlovic a pana Kunše z Konojed svrchu psaného lista odvaditi bez jich beze všie škody, ač by jím byli napomenuti od nás anebo od kohožkolivěk. Pakli bychom toho neučinili, tehdy my rukojmie svrchu psaný, když bychom napomenuti byli od svrchu psaného Petra z Těchlovic aneb pana Kunše z Konojed aneb od jich budúcích buďto listem, slovem neb poslem, každý z nás rukojmí slibujem každý z nás s jedniem pacholkem a se dvěma koněma vjeti a vléci do města do Lipého do hospody, ctného hospodáře, jeden druhého nečekaje ani sě druhým vymlúvaje, kdež by nám od nich od dřéve menovaného Petra z Těchlovic aneb od pana Kunšě z Konojed aneb od jich budúcích neb jich poslóv bylo ukázáno, a tu pravé obyčejně leženie držeti slibujem, jakoš v zemi obyčej jest, a z toho leženie slibujeme na ižádné právo nevyleci ani vyjeti, dokudž bychom jich neodvadili, ač kdy byli by napomenuti svrchu psaní Petr z Těchlovic a pan Kuneš z Konojed anebo jich budúcí tiemto listem svrchu psaným. Také, ač by kterého z nás v tom času rukojmí Buoh neuchoval, jehož Bože dlúho ostřeš, tehdá my živí a poostalí slibujem miesto toho umrlého jiného tak movitého a jistého k nám přistaviti v měsieci ote dne napomenutie po smrti jeho počítajíc a list obnoviti, když toho kolivěk potřebie bude pro seštie nás kterého rukojmie pod ležením svrchu psaným. A ktož tento list s jich dobrú volí mieti bude s svrchu psaného Petra z Těchlovic a pana Kunšě z Konojed aneb jich budúcích, tomu též právo svědčí tak úplně jako jim samiem svrchu psaným což v tomto listu svrchu psáno stojí. K tomu na svědomie i pro lepší jistotu přivěsili sme našě vlastnie pečeti s naším vědomím i s naší dobrú volí k tomuto listu, ješto jest dán a psán na Děčíně po narození Syna Božieho léta tisíc čtyři sta třimezcietmého, tu střědu první přěd Velikú nocí.