Tak jakož Tvá Milost po urozeném panu Vilémovi z Hazenburka na nás požádala, abychom příměří do letnic nynie příščích s Vašie Milostí, s zeměmi okolními a s těmi, kohož by v to příměří jmenovali, jměli, a v tom příměří abychom sobě rok položili k slyšenie svobodnému, mieníce, že by nám to slyšenie chtěli svobodné a bez utiščenie zjednati, v němž bychom své spravedlnosti mohli svobodně okázati: toho jsmy velmi od Tvé Milosti vděčni, nebo smy toho dávno žádali i ješče žádámy, by nám pán Buoh to ráčil dáti a kto nám to mohl zjednati, abychom svú pravdu Písmem svatým mohli konečně okázati. Ale k takovému slyšenie to jisté příměří do letnic pro rozličné věci bylo by krátko. Protož žádámy, poněvadž Tvé Milosti pravda a spravedlnost milá, a mordové a záhuby v křesťanstvě nemilý, aby to příměří od svatého Martina, ježto nynie najprvé přijde, do roka bylo uloženo, abychom sě k tomu jistému slyšenie tiem lépe připravili a je přede všiem světem prohlásili a sě k němu obeslali. Kteréžto příměří s zeměmi a osobami podepsanými chcmy jmieti, ač Tvá Milost móž sě jimi ujistiti, že by nám právě a řádně bylo zdržáno. A o Karlšteinu, jakož Tvá Milost žádá, že bychom v někaké úmluvy měli s nimi vstúpiti: tak jsmy naslyš, žeť by sě oni po Tvé Milosti ani po kom po jiném chtěli smlúvati, než toliko sami že by chtěli s námi, ač bychom my chtěli, smlúvu učiniti, a praviece, že by oni ten jistý hrad v svých měli škodách a nákladech. A však vždy pro lepšie, a zvlášče pro to svobodné slyšenie, kteréhož smy dávno žádali, a o Karlštein takto mieníme učiniti, ač by oni chtěli Tvé Milostí úmluvu přijieti: aby ten jistý hrad středniemu člověku sstúpen byl, a všecky věci, kteréž jsú na něm, počnúc od lidí až do najmenší věci, aby bylo popsáno, aby těch nebylo ujato ani přivětšeno, ani hrad opravován, ani přiekopy a srubové a jiné přípravy, kteréž smy my v tom obleženie tu dělali sobě ku pomoci a připravovali, aby jím nebylo hýbáno. A kdyžby rok toho příměří vyšel, a pán Buoh nedal nám v nic konečného a mírného uhoditi, aby sě jich tolikéž a týchž, kteříž jsú nynie tu v obleženie, a takéž zavřelo, a my na též miesta abychom byli svobodně připuščeni. Tito jsú, s nimiž by u příměřie mělo vstúpeno býti: Najprvé s Tvé Milostí, se všemi korfersty, s kniežaty Bavorskými, s markrabiemi Miešenskými, s kniežaty Rakúskými, s panem Sigmundem z Děčína, s panem Bergovem, s panem Michalcem a s jeho syny, s panem Hlaváčem Lipským i s jeho strýci, s panem Petrem z Děvína, s panem Pótú z Častolovic, s Kapléřem, s panem Henrichem z Elsterberka, s Nikolaem z Hassenšteina, s panem Koldicem, s Kovanským, s Kerunkem, s Vlaškem z Střekova, s Heníčkem z Skály, s panem z Rozenberka, s landfrýdem Plzenským, s Šenkem z Zaidav, s Maternú z Božice (sic), s Hájkem z Zviekova, s panem Vilémem z Šumburka, s panem Ilburkem z Lokte, s panem Ventem z Egerberka, s Paldrú z Rotšteina, s Čúchem z Navarova, s panem Janem Boskovcem z Brandýsa.