Jasnému kniežeti a pánu, panu Fridrichovi markrabí Bramburskému a purkrabí Normberskému: my Konrad z Božie milosti pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legát, Herušek z Kútuov, Hašek z Valšteina jinak z Ostroha, Jan z Kunstatu řečený Puška seděním na Kostomlatech, Vilém z Chlumu seděním na Košenberce a Hlas z Kamenice s jinými pány nynie v Žatci na rok ot jasného kniežete, kněze Sigmunda Litevského, královstvie Českého a markrabstvie Moravského zprávce, pána našeho vyslaní vzkazujem službu svú. A tak jakož Tvá Milost požádala skrze pana Viléma Zajiece, aťbychom přijeli do Žatce pro obecné dobré tohoto Českého královstvie, to smy učinili a podali smy sě ke všemu rovnému, a do roka chtiece v pravé křesťanské příměří vstúpiti, a zvláště proto, aťbychom v tom příměří řádné slyšení jměli, neřádných kusóv a neřádného narčenie sě zpraviti a vyvésti mohli na očištěnie tohoto královstvie Českého, a to všecko učiniti, což by bylo obecného dobrého. Prosímyť Tvé Milosti, aby Tvá Milost ráčila to u paměti jmieti, že knězem Sigmundem Jeho Milostí ani jeho radú nic nesešlo. Dán v Žatci v středu po Všech svatých, anno et cetera XXII et cetera.