Tomáš Ebendorfer z Haselbachu informuje neuvedeného adresáta, že ve středu před čtvrtou postní nedělí feria quarta ante dominicam letare
18. března vystoupili vyslanci, neverský biskup Jan Germain a diplomat Guillebert de Lannoy, které ke svatému koncilu v Basileji ad sacrum concilium
poslal burgundský vévoda Filip Dobrý (dux Burgundie), a kteří tlumočili mimo jiné vévodovu ochotu s kacíři i nadále bojovat, pokud se odmítnou podřídit koncilu a nevrátí se do církve. To vyvolalo u husitských vyslanců ambasiatores hussitarum
překvapení. Někteří z jejich vyslanců nebyli spokojeni se závěry doktorů teologie, jmenovaných ke svatému koncilu. Když tedy bylo zřejmé, že nemohou nikterak pokročit, žádali, aby směli odejít. Stále ospravedlňovali své názory a nikdy neměli v úmyslu přijmout žádné poučení od svatého koncilu, omezovali se výhradně na Kristovu praxi ad praxim Christi
. Poté, co svatý koncil dospěl k přesvědčení, že veškerá vynaložená námaha nepřinesla kýžené ovoce, rozhodl, že spolu s husitskými vyslanci odjedou zpět do Českého království (ad regnum Boemie) do Prahy i legáti koncilu. Ebendorfer se domnívá, že i když k nim bude koncil nadále přistupovat s uctivostí a trpělivostí, ničeho tím nedosáhne, protože jsou zatvrzelí a nakonec ho podvedou, jako podvedli římského krále Zikmundem (regem Romanorum) v Bratislavě (in Pozonio), když s nimi jednal. Proto také soudí, že hmotný meč by měl být odložen jen s největší opatrností. Dále sděluje, že ačkoliv se mistr Jan Rokycana (magister Johannes de Rokyczana) snažil dokázat přikázání svobodného přijímání pod obojí způsobou i pro laiky, a po tři dny vedl disputaci s doktorem teologie Ivanem z Dubrovníku (doctorem Johannem de Ragusio), ve svém snažení neuspěl. Když to viděl Vilém Kostka z Postupic (miles Wilhelmus Kostka), nařídil ukončení diskuzí, přitom doufal, že se legátům v Praze podaří zajistit jednotu mezi Čechy a koncilem. Přesto husité intenzivně naléhali, aby jim byl první článek povolen. Ebendorfer uvádí, že to ale koncil nikdy neměl v úmyslu. Navíc se podle něj teprve ukáže, jaký přinese užitek poselstvo do Prahy. Kromě toho informuje, že na koncilu dorazil anglický biskup episcopus Anglicus
v doprovodu četné delegace cum notabili comitiva, et plurimi doctores de Anglia
, provinciál anglických karmelitánů Jan Keninghale a lincolnský kancléř Petr Patridge, žádající vydání Petra Payna (magistrum Petrum Anglicum heresiarcham), aby mohl být na oxfordské univerzitě (per universitatem Oxoniensem) v Anglii souzen kvůli zradě krále Jindřicha V. Plantageneta, jehož prý dokonce usiloval zabít. Tomu se husitští vyslanci podivili a vyjádřili se v tom smyslu, že pokud by to byla pravda, jistě by jej potrestali.
Feria quarta ante dominicam letare 18. Martius dominus dux Burgundie misti ad sacrum concilium suos solempnes ambasiatores, inter cetera significans, quod si hussite noluerint capere informacionem a sacro concilio, quod tunc sua excellencia velit ad mandata sacri concilii, ut predicti heretici radicitus euellerentur. Et ambasiatores hussitarum multum attoniti et stupefacti super huius modi novitatibus fuerunt. Item hussite auditis determinacionibus doctorum deputatorum pro sacro concilio non contenti, suas fecerunt replicaciones mordaces viceversa, nil tamen effectum concludentes. Et videntes se proficere non posse, licenciam proficiscendi ad propria pecierunt. Quia multum sua dicta iustificabant, nec aliquam informacionem a sacro concilio umquam recipere voluerunt, semper limitantes se absolute ad praxim Christi et cetera. Sacrum concilium attendens omnes labores non consequi fructum optatum, attemptavit unum modum ipsis multum gratum, mittendo suos ambasiatores sollempnes cum eis ad regnum Boemie. Et ibidem ipsi sperant eos multum posse proficere, quia dicebant se non habere plenum mandatum ad consenciendum et submittendum se determinacionibus sacri concilii. Sed vehementer timeo, quod quamuis sacrum concilium faciat et fecerit cum eis omnem honestatem et mansuetudinem, nil tamen proficiet, quia induratum est cor ipsorum in perfidia eorum, et decipient sacrum concilium, quem ad modum deceperunt fraudulenter regem Romanorum Sigismundum in Pozonio, dum cum eis tractarus attemptabat. Quare nil causius existimo, quam apponere gladium materialem. Item magister Johannes de Rokyczana, qui defendebat, quod communio utriusque speciei quantum ad laicos sit de precepto Christi et ceterea. Tribus diebus arguit multa proponendo contra doctorem Johannem de Ragusio, deputatum per sacrum concilium super hac materia, et revera numquam apparuit color minutissimus ad concludendum communionem et cetera esse de precepto. Tandem videntes se deficere, surrexit quidam miles Wilhelmus Kostka, subiungens cessandum fore a disputacionibus, sed speraret quod ambasiatores sacri concilii, qui cum ipsis transmitterentur, in partibus ipsorum auxiliante domino poterint disponere plenam concordiam et unionem Boemorum ad hoc sacrum concilium. Quicquid autem in futuro fiet, futurus eventus indicabit. Item hussite extreme laboraverunt, quod primus articulus de communione utriusque speciei per sacrum concilium ipsis concederetur, sed numquam sacrum concilium fuit intencionis et propositi, hunc articulum concedere. Et sic absolute et sine omni colore habuerunt repulsam. Nec umquam prefatum articilum a sacro concilio obtinebant. Item supervenit huc quidam episcopus Anglicus cum notabili comitua, et plurimi doctores de Anglia, multa mirabilia et enormia proposuerunt in publica audiencia contra magistrum Petrum Anglicum heresiarcham, qui eciam fuit cum Boemis. Item primo, quomodo publice per universitatem oxoniensem fuisset condempnatus ut hereticus, et quomodo voluisset prodere regem Anglie, et detentus evasit ut fur et latro, item ad hec probanda obligabant se in bervi tempore sub pena capitis et amissione omnium bonorum suorum. Hec proposita fuerunt de consensu hussitarum, qui voluerunt suam famam in Anglia scire. Quibus auditis responderunt, quod regnum Anglie semper dilexisset honorem regni Boemie et multum admiraretur, quod predicta vera fuerunt, cur ipsis talia per suas literas non significassent, quia quandocunque de predictis informati fuissent, magistrum Petrum sufficienti penitencia punire intendunt, tamquam malefactorem et regis proditorem.