Já Jan Smil z Křemže vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že sem vstúpil a mocí tohoto listu vstupuji v pravé křesťanské příměřie s urozeným panem Oldřichem z Rozmberka i se všemi jeho služebníky i poddanými, od dánie listu tohoto do téhodne a ten den poslední celý až do západu slunečného během přirozeným trvající. A to příměřie slibuji sdržeti pode ctí a pod věrú svú ctně, věrně a křesťansky beze lsti. Pakli by toho neučinil a on mě z toho upoměnil, tehdy mám a slibuji odčiniti po jeho napomenutí v témdni najbližšiem pořád zběhlém. A jestliže bych neodčinil, tehdy, což by urozený pan Menhart z Hradce a pan Mikuláš z Lamberka rozkázal, za jeden člověk po jich rozkázání, v témdni najbližšiem mám odčiniti. Pakli bych i toho neučinil po jich rozkázání v celém témdni najbližšiem, tehdy pan Oldřich svrchu psaný mož mi láti a přímluvati tak dlúho, dokudž bych toho neučinil, což by mi svrchu psaný pan Menhart a pan Mikuláš rozkázal. Tomu na pevnost já svú pečeť a urozený pan Zdeněk z Rozmitala a statečný rytieř pan Albrecht z Běškovic na svědomie své pečeti přitiskli jsme k tomuto listu. Jenž dán jest léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého dvudcátého devátého, ten čtvrtek po svatém Lukáši ráno na východ slunce.