Král Zikmund (Sigismundus) potvrzuje landfrýd Plzeňského kraje a slibuje, že při něm bude stát se svými zeměmi. Dále poskytuje členům landfrýdu právo a plnou moc, aby použili od nepřátel získané pevnosti, majetky či zajatce k odškodnění svých ztrát nebo vykoupení vlastních zajatců. Zikmund je ujišťuje, že jsou osvobozeni od všech právních nároků, které by proti nim mohl kdokoliv vznést po zániku landfrýdu, a oznamuje, že landfrýd nemá svým členům způsobit žádná omezení na právech a svobodách. Konečně Zikmund nařizuje, aby členové landfrýdu každého, kdo by se nechtěl k landfrýdu připojit nebo odepřel podporu hejtmanovi landfrýdu Bohuslavovi ze Švamberka (nobili Bouslao de Swanberg capitaneo) a jemu přiřazeným, donutili všemi prostředky.

Zikmund uvádí, že zřídil spolek a landfrýd s opaty, preláty, rytíři, panoši a městy Plzeňského kraje, jak je blíže ustanoveno touto landfrýdní listinou.1

Viz AČ III, s. 259–261, č. 37. Král Zikmund v textu o landfrýdu není zmíněn.