Král Zikmund (Sigmund) zplnomocňuje svého synovce, kurfiřta a saského vévodu, arcimaršálka Svaté říše římské, durynského lankraběte a míšeňského markraběte Fridricha (hochgeborn Fridrichen herczogen zu Saxsen, des heiligen reichs erczmarschalk, landgrauen zu Duringen und margruen zu Meyssen, unserm lieben oheim) k tomu, aby až do konce války v Čechách (zu Behem) proti kacířům držel a vlastnil veškeré dědické, lenní, klášterní a církevní majetky, které jim zabere on nebo jeho lidé. Zikmund ustanovuje, že poté mohou s jeho souhlasem držet a užívat zmíněné majetky do té doby, než rozhodne jinak. Avšak klášterní a církevní majetky má Fridrich neprodleně po ukončení války vrátit dřívějším majitelům.