Pražský kanovník Jan Johánek z Dubé podává referát o setkání, které se mělo konat na Žebráku (Zebrak). Sděluje, že byli bez problému zvoleni 2 předsedající diskuze, kteří měli právo mírnit neuctivé řeči a nařídit ticho. Když ale vzápětí husité Wiclefistae začali trvat na tom, aby jim bylo přiznáno právo první promluvy, došlo ke sporu. Katolíci Pars catholica na to nechtěli přistoupit a navrhli, aby byli zvoleni 2 soudci z každé strany, kteří by o tom rozhodli. Za katolíky Jan z Valdeka (Johann de Waldek), za husity pak Smil Holický ze Šternberka (Smil de Holicz). Husité však vzápětí svůj souhlas odvolali. Na to katolíci navrhli metat o právo prvního slova los, na což však husité nepřistoupili. Nakonec přišli katolíci s návrhem, aby ta strana, která bude moci promluvit jako první, umožnila té druhé podle svého záměru stanovit předpoklady a základy suppositiones et fundamenta diskuze z bible, z Gratianova dekretu ex decreto a z výroků svatých doktorů prvotní církve. Zástupci husitů, mistr Petr Payne (Petrus Payne de Anglia) a Jan Štěpanovec z Vrtby (Johannes Sczepanowecz), na to kývli s tím, že první mohou promluvit katolíci, Když ale Šimon z Tišnova (Simonem) okamžitě odvětil, že začne promlouvat ke sporným otázkám, husité opět něco namítli. Katolíci tedy nabídli, že jestliže jim bude dáno první slovo, husité si budou moci zvolit artikul podle své vůle, a totéž platí naopak. Rovněž s tímto návrhem husité nesouhlasili.