Já Jan řečený Vojna z Městce vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož tento list uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že Agnežce, manželce mé, zapisuji věna tiemto listem V^C kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského a čísla obecnieho za každú kopu LX grošuov počítajíc. A těch V^C kop svrchu psaných zapisuji na svém sboží na všem na Vojnovu Městci i na tvrzi i s těmi se všemi puožitky, což k tomu přislušie, na Radostíně, na Škorlovicích, na Lhotě, na Litotinách, na Chonkovicích i což k Chonkovicóm příslušie, na Trpiešovicích a v Meziklasí na svú dvú člověkú, na tom na všem na svém sboží, což jeho mám neb mieti budu, nic sobě nepozuostavuje, mám i slibuji svrchu psaných V^c kop Agnežce, manželce mé, v zemské dsky vložiti na tom na všem svrchu psaném sboží a zpraviti tak jakož na věno slušie. Když dsky zemské v zemi budú a budú odevřieny, mám to učiniti v prvé suché dni neb v druhé neb konečně v třetie. Pak-li by desk zemských v zemi nebylo, ale kterým řádem zapisovati budú rytieři a panoše věna manželkám svým, tiem řádem mám a slibuji zapsati a ujistiti věno Agnežce, manželce mé. A my rukojmie za svrchupsaného Jana, Zikmund z Ronova odjinud z Letovic, Vaněk z Uopatova, Sázavec z Sázavy, Naček z Petrovic, slibujem za svrchu psaného Jana, s ním a zaň naší dobrú a čistú vierú beze všie zlé lsti rukú společnú a nerozdielnú, že to všechno, což svrchu psáno stojí, má úplně splněno býti od Jana svrchupsaného beze všech zmatkóv a prodlenie. Pak-li by co splněno nebylo tak, jakož svrchu psáno stojí, tak že by to věno nebylo v zemské dsky vloženo aneb nezpraveno řádně, jakož na věno slušie aneb tiem řádem, kterýž v zemi bude, nebylo by zapsáno a ujištěno, tehda hned nazajtřie neb potom, když bychom napomenuti byli která dva z nás rukojmí od našeho věřitele buďto listem neb poslem neb jím samým, jeden druhého nečekaje ani se druh druhým vymlúvaje, máme a slibujem vlehnúti v pravé a obyčejné leženie do města do Lipnice do hospody ctného hospodáře tu, kdež by nám ukázáno bylo od našeho věřitele. Pak-li by město Lipnice kterak zkaženo bylo, ale v pěti mílech vzdálí od Lipnice, kdež by nám miesto ukázáno bylo od našeho věřitele, tu ležeti máme každý z nás rukojmí s jedniem pacholkem a se dvěma koněma; anebo že každý z nás rukojmí miesto sebe panoši řádu rytieřského v to leženie muož poslati takéž s jedniem pacholkem a se dvěma koněma. A když by XIIII dní minulo ote dne napočetie pořád počítajíc, a my ležme neb neležme, a když by ještě to všechno nebylo splněno, což svrchu psáno stojí, docela a úplně, tehda mocí tohoto listu dáváme plnú moc i plné právo našemu věřiteli svrchu psaných V^C kop grošuov dobýti a vzieti v křesťanech neb v židech na naši všech společnú a nerozdielnú škodu. A my vždy pro to máme ležeti a z toho leženie nemáme vyjéžděti ani vychoditi na ižádné právo ani kterú mocí, dokavadž bychom toho všeho nesplnili, což svrchu psáno stojí, i se všemi škodami, kteréž by škody náš věřicí vzal pro naše nesplněnie kterakžkolivěk, a ty škody když by pokázány byly dobrým svědomím bez přísah a věrovánie. A zdali by v tom času který z nás umřel, jehož bože nedaj, tehda my živí zuostalí slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho umrlého k nám přistaviti, a to v měsieci ote dne toho, jakož jest umřel, pořad počítajíc, a list tento obnoviti v táž slova, jakož i tento svědčí, kolik by krát toho potřebie bylo, máme to učiniti pod ležením svrchu psaným. A ktož by tento list měl s Agnežčinú dobrú volí, ten má i bude mieti plnú moc i plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto Anežka sama. Toho na svědomie a pro lepší jistotu s naším vědomím i přiznáním i s naší dobrú volí své vlastnie pečeti přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta po narozenie syna Božieho po XIIII stech XXVI léta tu sobotu po svatém Františku.