Král Zikmund zastavuje s dobrým rozmyslem, svojí radou a z moci královské v Čechách za dluh 1800 kop pražských grošů urozenému Janu Hanovcovi ze Švamberka (nobili Johanni de Hanowetz de Swamberg) a jeho dědicům 180 kop pražských grošů z královské berně de summa nostra bernali, kterou mají opat a konvent kláštera v Kladrubech (monasterii kladrubicensis) králi každoročně odvádět 25. prosince in festo Natalis Domini nostri. Jan a jeho dědicové mají berni vybírat a užívat tak dlouho, dokud jim nebude v plné výši zaplacen dluh 1800 kop pražských grošů. Po zaplacení dlužné částky připadně berně opět Zikmundovi nebo jeho dědicům a nástupcům, českým králům. Zikmund osvobozuje opata a konvent kladrubského kláštera dimittimus quictos, liberos et solutos od platby této sumy berně, dokud jí budou odvádět Janu Hanovcovi. Práva udělená touto listinou mají užívat i ti, kteří budou listinu držet s Janovou dobrou vůlí, či dobrou vůlí jeho dědiců. Zikmund zakazuje všem, aby toto nařízená porušovali, chtějí-li se vyhnout jeho nemilost. Nakonec rozhoduje volumus, že tento zápis nemá být na újmu podobným zápisům ve prospěch jiných osob.