Císař Zikmund potvrzuje a nově vystavuje měšťanům v Tachově (civitatis nostre Tachouiensis) jejich privilegia, práva a svobody, které získali od jeho předchůdců, zvláště jeho děda krále Jana Lucemburského (Johannis regis Bohemie) a otce císaře Karla IV. (Karoli imperatoris et Bohemie regis), a které byly nedávno zničeny zlovolnými lidmi při nepokojích v Českém království (regni Bohemie). Činí tak na přání měšťanů a s ohledem na jejich potřebu i polohu města na hranicích, které se bez jeho pomoci nemůže z výše řečeného zotavit. Zikmundovi byly předloženy opisy listin, které jsou zde inserovány, a on uznává jak jejich platnost ve všech jejich bodech, článcích a větách, tak všechna práva a milosti v nich obsažené, neboť privilegia byla hodna vydavatele, pro obdarované byla výhodná, a dokonce i styl odpovídal císařské a královské kanceláři, a navíc proto, že měšťané Plzně (cives Plznenses) označili tyto listiny za důvěryhodné.
Jan, král český a hrabě lucemburský, osvobozuje města Beroun (Veronensis), Plzeň, Klatovy (Glatowiensis), Stříbro (Misensis), Tachov, Domažlice (Tustensis), Sušice (Siccensis), Písek (Piestensis) a Budějovice (Budiweicensis) od popsaných povinností vůči podkomořímu, stanovuje pravidla pro obnovu městské rady, práva přísežných soudit a finanční povinnosti osob, které drží majetky příslušející městům. Dáno 5. července 1337 v Praze.1 Stocklöw 1878-II, s. 400–401, č. 3; CIM II, s. 321–323, č. 199.
Císař Karel IV. uděluje měšťanům a obyvatelům města Tachova milost, totiž že mohou svůj majetek ve městě i mimo něj svobodně prodávat a odkazovat. Pokud nějaký měšťan zemře bez přímého dědice a bez závěti, mají jeho majetky přejít na jeho nejbližšího příbuzného jakéhokoliv pohlaví, tak jak stanovuje staroměstské právo. Dále jim povoluje lovit přesně určenou menší zvěř a chytat ryby v okolí hradu Tachov. Dáno 19. září 1372 v Praze.2 Stocklöw 1878-II, s. 405–407, č. 7; CIM II, s. 663, č. 486.
Zikmund dále potvrzuje a obnovuje měšťanům a městu Tachov starý zvyk, že každý měšťan může se souhlasem purkmistra a po zaplacení svých pohledávek nerušeně odejít z města, nikoliv však na úkor práv jiných osob. Dále jim Zikmund nově uděluje zvláštní milost, aby lépe pocítili jeho přízeň, cítili se jako nově založení a tím pádem mu byli věrnější, a povoluje jim tedy ve městě konat dva výroční trhy, a to ve dvou termínech, jmenovitě v neděli před Letnicemi a v neděli před svatým Havlem, přičemž tyto trhy mohou trvat osm dnů před zmíněným datem i po něm. Všichni kupci či jiní lidé, kteří trhy navštěvují, jdou na ně anebo z nich, mají užívat stejná práva, svobody, milosti, imunity, doprovody, příměří a ochranu, jaké mají při výročních trzích okolní města a městečka v Království českém. Zikmund zakazuje všem jeho a Království českého urozeným i neurozeným poddaným, pokud se chtějí vyhnout nemilosti jeho i jeho nástupců, porušovat tuto jeho milost a škodit lidem, zboží a věcem, zajímat je, obtěžovat či rušit je, když jdou na zmíněné trhy nebo z nich. Tyto výroční trhy by ale neměly poškodit výroční trhy v sousedních městech.