Já Anna, vdova po nebožci Václavovi Štukovi z Pitkovic, znamenajíc a patřéc na tyto nepokoje a neřády, kteříž jsú vznikli a povstali v této zemi z dopuštěnie pána Boha všemohúcieho, a desk zemských, jimiž sě jest řád a zpósob této země zemanóm dál chudému i bohatému, požiti nemohúc, jimiž bych mohla své sbožie, mně ode pána Boha pójčené, zapsati, a jest-li že by mne pán Buoh neuchoval, nechtiec aby po mé smrti o mé sbožíčko mezi syny a přátely které róznice a nechuti pocházely, jsúc zdráva na těle, zdravého požívajíc rozomu, s dobrú pamětí a s dobrým rozmyslem a s svých přátel raddú vyznávám tiemto listem obecně a ohlasně přede všemi, ktož jej uzřie a nebo čtúc slyšeti budú, že činím a spósobuji a zjednávám mocí listu tohoto své najpevnějšie a poslednie rozkázánie. Najprv že dědiny své ve Mstěticích XVIII kop gr. platu ročnieho s dvory kmecími pustými i osedlými, s dědinami, lukami, s kury, vajci i se vší zvolí a plným panstvím, což k tomu příslušie, tak jakož sem byla ty jisté dědiny a plat poručila synóm svým v opravu, a jakož jsú mi byli synové moji těch dědin a platu u věně postúpili, a já od nich ty jisté dědiny a plat v svém věně dobrovolně přijala sem, dávám a odkazuji i skutečně postupuji po své smrti, dřéve nic, Johánkovi Štukovi synu svému z Pitkovic a jeho budúcím a Prokopovi z Kamenice a jeho dědicóm, synu někdy Ondřejovu Štukovi, vnuku svému, k jmění, držení, požívání, prodání, zapsání a k učinění z nich, což by se jim líbilo, jako z svých vlastních beze všie překážky takově, když by mne Buoh neuchoval, aby sě oni svrchupsanými dědinami rovně rozdělili na pravú polovici beze všech sváróv. Item dále dávám, odkazuji a postupuji po své smrti Johánkovi z Pitkovic, synu svému, a jeho budúcím dědicóm platóv svých, totiž devieti kop gr. platu jistého ročnieho a věčného, kterýž mám ve Vskuřech nad Hovšovici, s dvory kmecími a s lidmi i se vší zvolí a plným panstvím, což k tomu přislušie, čtyr kop gr. platu ročního holého a věčného, kterýž mám na dědinách Hykových z Deštnice tudiež v Deštnici, a v Nedviedkově na dvořiech poplužních, na dvořiech kmecích s platem a sedmi kop gr. platu ročnieho holého a věčného, kteréž mám na dědinách dobré paměti Pavlových z Žiechova, tudiež v Žiechově na dvoru poplužniem, na dvořiech kmetcích s platem, s dědinami, s lukami, s rybníky, s lesy i se vším, což k tomu přislušie, kteréžto dědiny drží nynie pan Stuppa, tak a v témž plném právě, jakož sem sama měla a držala a mně dsky zemské svědčie, k jmění, držení, požívání, dobývání. prodání. zapsání a k učinění z nich, což by sě jemu líbilo, jako z svých vlastních a dědicských. Item dávám a odkazuji a po své smrti postupuji často jmenovanému Johánkovi z Pitkovic, synu svému, a jeho dědicóm podánie kostelnie ve Vskuřech a podánie kostelnie v Újezdci nad Kladnem s tiem se vším právem a plným panstvím, jakož sem sama měla a držala. Item dávám a odkazuji svrchupsanému Johánkovi, synu svému, a jeho dědicóm klenoty své všecky i všecky jiné své věci movité i nemovité, kterými by koli jmény mohly jmenovány býti. kteréž mám a dala sem schovati k věrné ruce dobré paměti Ondřejovi Štukovi, synu svému. a on mi jest slíbil za se i za své dědice, že mi s tiem věrně učinie, a když bych koli napomanula, že mi má vráceno býti a vydáno beze všech zmatkóv a nebo tomu, komuž bych já dala a odkázala, aby z těch svrchupsaných věcí i nížepsaných Johánek již jmenovaný syn mój upomínal a jich dobýval, a z těch věcí aby učinil za mú duši, jakož já jemu toho úplně dóvěřím. Najprv třimezcietma kop gr. peněz hotových, prstena s zaffirem, za kterýž jsú mi dávali XV kop; item tři šály střiebrné, jeden koflík střiebrný pozlacený; item osm lžic střiebrných stolních; item dvú peřin s barchanovými cíchami. Item ještě ohlašuji a oznamuji tiemto listem, jehož bože nedaj, ač by kteří svrchupsaní synové moji, nebo jich budúcie děti, nebo kteří moji přátelé, nebo ktožkolivěk chtěli by ukázati po mé smrti které jiné zápisy, nebo svědky, nebo listy s pečetmi, bych já svá svrchupsaná sbožie věnná nebo dědičná jinak zapisovala než v tomto listu svědčí, aby jim toho nebylo věřieno, nebť by to křivé a falešné svědomie bylo. Item ohlašuji tiemto listem a oznamuji zjevně, ač by lidé nevěděli pro zapomenutie času minulého, že ten špitál na Novém městě Pražském proti zdi svatoambrožské, kteréhož sem já po svém muži byla v mocném držení, jej zpravujíci, a přikúpila sem k němu ten dvór s domem, kteréhož byl někdy v držení Sigmund Cháně, měštěnín Starého města Pražského, a také že k tomu špitálu slušie ves Čelechovice, v níž jest třimezcietma kop gr. platu ročnieho a sto a čtrnádcte strychóv pšenice, žita tolikéž, ječmene tolikéž, ovsa tolikéž a kur tolikéž platu ročnieho. Item že ani o ten dvór špitální ani sladovnie ani o ty domky, kteříž z staradávna k tomu špitálu přislušejí, nikdy nebyli sú předci muže mého mezi sebú dielni, ani sobě kterých věcí toho špitálu k svým požitkóm přivodili, než všecko na chudé toho špitála obracovali k jich požitku. A toho špitálu nemá ižádný jiný zpravovati než ten, ktož jest najstarší z rodu toho kmene Štukova, někdy muže mého svrchupsaného, časy věčné a budúcie, neb jest ten špitál tak jich předky a mnú vydán a ustanoven, a tiem obyčejem sem já toho špitála byla zprávcí do sie chvíle. A toho všeho na potvrzenie a jistotu svú sem pečeť mým pravým vědomím přivěsila k tomuto listu. A k mé snažné prosbě urozeného pana Alše z Dubé seděním na Jenštejně a múdrých a opatrných pánóv purgmistra a konšelóv Velikého města Pražského a uroz. pana Záviše z Valštejna, slovutných panoší Johanka Rotleva z Koloděj, Jana z Konojed seděním na Zlenicích, Mikše Vrbíka z Tismic, Matěje z Dubče, Miloty z Hrušova seděním v Siebřině, Jana Košíka z Pětichvost seděním v Lipanech na svědomie věcí svrchupsaných své jsú pečeti vedle mne přivěsili k tomuto listu. Jenž dán v Pitkovicích léta od narozenie syna božieho tisíc čtyrstého třidcátého čtvrtého ten úterý po Květné neděli 23. března.