My Zdeněk a Vaněk oba z Walšteina, seděním na Sádku, z svými erby vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem a radú svých přátel prodali jsmy své vlastní zboží a dědictví, osm lánuov a s jedním podsedkem, s lidmi platnými a usedlými, v naší vsi v Římově, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s křovinami, s potoky, i s hranicemi, i se vším plným panstvím, i s užitky, tcož k těm osmi lánóm a k jednomu podsedku příslušie, nic tu sobě nezachovávajíc ani svým erbóm, práva ani kterého vlastenství, prodali jsmy slovutným panoším Mikulášovi a Stiborovi bratřím vlastním z Okrašovic, a k jich věrné ruce slovutnému panoši Ondřejovi z Bakovice seděním v Střížově i jejich erbóm za šedesát kop grošuov dobrých stříbrných rázu Praského a čísla za každú kopu šedesát grošuov počítajíc, kteréžto svrchupsané peníze jsú nám již hotovými penězi zaplatili úplně a docela. A to svrchu jmenované zboží my svrchupsaní jistci i s našimi erby svrchupsaným Mikulášovi a Stiborovi a jich věrné ruce i jich erbóm mámy zpraviti a vysvoboditi před každým živým člověkem světským i duchovním, i před židy, a zvlášče před věnným právem. Také jestliže bychom my svrchupsaní jistci nebo naši erbi svrchujmenované zboží chtěli zasě odkúpiti do čtyř let od dání tohoto listu, tehdy mámy napředpsaným našim kupitelóm nebo jejich erbóm dáti puol leta napřed věděti, a oni nám mají to jisté zboží svrchujmenované za toz peníze odprodati, tocziž za šedesát kop grušuov, a v tom polúručí těch svrchupsaných šedesát kop grošuov mámy jim Mikulášovi a Stiborovi a jich věrné ruce i jich erbóm dáti a hotovými penězi zaplatiti úplně a docela beze všeho zmatku. Pakli bychom do těch čtyř let od dánie tohoto listu svrchupsaného zboží zasě neodkúpili penězi hotovými, jakož svrchupsáno stojí, tehdy po těch čtyřech letech, když by minula od tohoto listu dání, nemámy žádného práva k uodkúpení toho svrchupsaného zboží, než mámy ihned po těch čtyřech letech svrchujmenovaným našim věřitelóm i jich erbóm to svrchupsané zboží ve dsky zemské vložiti k pravému dědictví, se vším s tiem příslušenstvím čistě bez zmatku na prvním panském senmu, aneb beze lsti na druhém, když dsky zemské v Brně otevříny budú. A pro lepší jistotu svrchupsaných věcí ... ali jsmy rukojmie a zprávce slovutné panoše Čáslava z ..., Dobeše z Uopatova, Alše z Kracovic, Hrona z Čechočovic, Getru z Ratišovic, Viléma z Bolikovic; a my již jmenovaní rukojmie a zprávce za svrchupsaného pana Zdeňka a pana Vaňka i za jich erby, za ně i s nimi všechny, rukú společnú a nerozdílnú slibujem svú dobrú čistú věrú svrchupsaným Mikulášovi a Stiborovi a jich věrné ruce i jich erbóm to všechno splniti i učiniti úplně, tak jakož svrchupsáno jest, beze vší odpory. Pakli bychom toho neučinili a toho .... nezpravili a ve dsky zemské nevložili čistě bez zmatku na ty časy, jakož svrchupsáno jest, tehdy ihned po dvú měsící po tom druhém senmu mámy a slibujem svrchupsaným našim kupitelóm i jich erbóm, svrchupsaných šedesát kop grošuov a třeczinú více povýšíc k tomu dáti a hotovými penězi ...... beze všeho prodlení i bez zmatku. Pakli bychom toho všeho neučinili ... ležení v Třebíči. A ktož by tento list jměl z dobrú vuolí svrchupsaných kupiteluov našich neb s jejich erbuov, tomu jsmy dlužni i slibujem všecko splniti i učiniti úplně, tcož svrchupsáno jest, jako jim samým našim věřitelóm a kupitelóm. A pro lepší jistotu a pevnost věcí svrchupsaných my jistcee i rukojmie naše vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili jsmy s naším vědomím, k nimž sě přiznávámy. Jenž jest psán na Sádku ten pátek před Hrompnicemi leta od božího narození tisíc čtyři sta třidcátého sedmého leta.