Já Jan Bohuchval z Hrádku, jistec dluhu vdolepsaného, Zdeněk z Drščky, toho času purkrabie na Týně, Bohuslav z Janovic seděním na Rzmberce a Záviše z Wilhartic seděním na Herštajně, rukojmie jeho, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že sme dlužny jistého dluhu padesát kop grošóv dobrých střiebrných pražského rázu slovutným panošem Janovi z Črnčic řečenému Suchomele a Jindřichovi z Črnčic, synu jeho, i tomu každému, ktož tento list s jich dobrú vólí bude mieti. Protož mocí listu tohoto a naší dobrú věrú rukú ovšem společnú a nerozdielnú slibujem našim věřitelóm svrchupsaným tyto jisté penieze předpsané dáti a hotovými penězi zaplatiti den svatého Jiří, ješto podaný listu tohoto najprve přijde, beze všeho dalšieho prodlenie, a nebo v těch předepsaných penězích pět kop grošóv platu dobrých střiebrných, ješto by každá kopa platu po deseti kopách stála, postúpiti a ukázati na našich usedlých a svobodných dědinách i lidech, a ten jim osvoboditi, očistiti vedle věnných zástav, a vedle práva země České, kterýžto plat bez našie pžekazy beze všie mají držěti a požívati naši věřitelé, doněvadž bychom předpsaných padesát kop grošóv našim věřitelóm nesplnili. Pakli bychom toho všeho, což jest svrchupsáno neučinili a nesplnili, tehdy ihned druhý den potom jistém roce, když našemi věřiteli budem napomenuti, každý z nás rukojmí beze všie výmluvy s jedním pacholkem a se dvěma koňoma máme vléci a vjeti v obecné leženie anebo miesto sebe každý z nás panoši rytieřského v to jisté leženie vložiti a poslati do města do Nového Plzně nebo do Střiebra, z těch dvú měst do jednoho, do hospody ctného hospodáře, kdež nám našemi věřiteli nebo jich posly bude ukázáno. Tu toto leženie vedle řádu země České držeti a plniti. A když by minulo čtrnádcet dny ote dne napomenutie pořád čtúc, a my ještě našim věřitelóm svrchupsaných peněz nesplnili nebo platu nestúpili ani stúpiti chtěli, tehdy našim věřitelóm dáváme plnú moc ty jisté penieze vztieti v křesťanech i v židech na naši na všech škodu společnú. A kdežkolivěk ty jisté penieze optají v České zemi, tu my je slibujem zastúpiti sami sebú nebo našemi dobrými a jistými rukojmiemi nebo dobrými základy. A proto my vždy máme ležeti a odtavaď na žádné právo nevyjiežděti ani vycházeti, doněvadž bychom našim věřitelóm svrchupsaných peněz i se všemi škodami, kteréž by pro naše neplněnie vzali, jězdiec, traviec, šelic nebo kterakžbykolivěk přišly, ješto by ty škody z našich věřitelóv jeden právem bez zmatku pokázal, nesplnili úplně a vcele penězi hotovými. A jestližes by z nás rukojmí který v tom času z tohoto světa šel smrtí, jehož toho Pane Bože nedaj, tehdy my zuostalí živí slibujem jiného tak dobrého a movitého na jeho miesto ve čtyřech nedělech ote dne jeho smrti čtúc postaviti, list tento obnoviec kolikrát toho bude potřebie. A přimlúvali-li by nám naše věřicí pro naše neplněnie nemáme jim otmlúvati. Pakli bychom co proti tomu učinili, učinili bychom proti své cti a vieře. Toho všeho ku pevnosti lepšie pečeti naše s naší dobrú vólí a vědomím k tomuto listu jsú přivěšeny. Jenž jest po božím narozenie léta tisícího čtyřstého a třimezcietmého ten pondělie.