Já Wšeslaw z Jindřichowic, bydlem tehdy w Horaždějowicích vyznávám tiemto listem přede všemi lidmi nynějšieho i budúcieho věku, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že sem kúpil domek chudým v městě v Horaždějowicích za puol osmy kopy grošóv dobrých střiebrných pražského rázu, kterýž sem úplně zaplatil penězi hotovými, na památku duší předkóv mých i také mé duše a budúcích, tak aby tu chudí a pracní v tom domku odpočinutie jměli věčné časy. A když by mne svrchu psaného Wšeslawa Pán Buoh neuchoval, tehdy toho zádušie mocné poručníky činím opatrné purkmistra, rychtáře, konšely, nynějšie i budúcie, aby oni ty chudé, kteříž v tom domku budú, zpravovali ve jméno Božie. A my svrchu psaní purkmistr, rychtář, konšelé, nynější i budúcí, i všecka obec města Horaždějowského ten jistý domek svoboden činíme ode všech úrokóv, platóv, daní, šosov i hlásek, i toho každého, ktož by v tom domku chudé zpravoval a s nimi pracoval je opatruje, že jmá všech poplatkóv prázden býti, tak jakož se svrchu píše. Dále my svrchu psaní purkmistr, rychtář a konšelé, nynější i budúcí, i všecka obec přidáváme tomu domku plnú svobodu: což by kto chtěl ve jméno Božie polepšiti stavením na tom domku, že móž staviti na výsost, na šíř i na dél, což to miesto záleží, a trámy v zeď městskú vlomiti i na zdi položiti bez škody městské, ale chodbu okolo domku po městské zdi prostu učiniti a ostaviti. Při kterémžto trhu a zápisu byli sú, a za nichž se dálo, opatrní Waněk, syn Dúbrawského, purkmistr toho času, a Petr Třieška rychtář, Rehoř řezník, Matěj Krawařík, Marta sladovník, Aleš Mašek sladovník, Jakub Dudik, Petr Letków zeť, Ondrášek koželuh, Hawel Kořenec, Kříž kožišník, Ondrášek kramář. A k dalšie paměti a pevnosti my tepruv jmenovaní k prosbě hodné svrchu psaného Wšeslawa a žádosti, pečeť města našeho s plnú volí přivěsiti kázali sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta po narození syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, tu sobotu před svatým Urbanem, papežem Božím.