Hynek Krušina z Šwanberka, hauptman kraje Plzenského, vyznávám tiemto listem před každým živým člověkem, ktož tento list uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že o tu věc, kteráž sě stala ve Chbě u předměstí mezi Bramburského služebníky s jedné strany a mezi mými služebníky a tovařiši s druhé strany, tak že tu má dva urozená panoše vzeli škodu v témž předměstí i zabiti jsú, jeden kuoň i jiné zbroje viece ztratili: protož nechtěl sem těch měštan ze Chba bez rokovánie o to a bez súduov nechati, a k řeči sem to postavil, tak že jest urozený pán, pan Henrich purkrabě Mišenský a pán z Plawna, otec mój milý, umluvil ote mne i ot mých ode všech služebníkuov a tovařišuov, i jmenovitě od těch, kteříž sú ten den byli na poli beze lsti, s jedné strany, a mezi Chebskejmi z strany druhé, i ode všech jich, kteříž sú na jich straně byli, na druhé, a nás dobrotivě umluvil, tak že já ani kto z mých jim toho zlým nejmáme zpomínati, ani kterému svému dopustiti, by s nimi viece rokovali, ani pro tu věc jim které škody učiniti, kteráž sě jest mezi nimi s uobú stranú stala; a chci tu smlúvu svrchu psanú, jakož nadepsána jest, pode ctí a pod věrú bez přerušenie těm Chebským i všem jich zdržeti se všemi mými beze lsti. A toho na svědomie všeho svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přitiskl, a pro lepšie svědomie prosil sem urozeného pána, pana Hendricha mlazšieho z Plawna, švagra mého milého, a urozených panoší Kunrata Borníka ze Štítař, toho času purkrabie na Šwanberce, Jana staršieho z Chříňowa, Jindřicha Hwozda z Horušan, že sú své pečeti podlé mne na svědomie, sobě bez škody, přitiskli. Jenž jest dán a psán léta po narození Syna Božieho čtyřstého třidcátého šestého, v sobotu na den Matky Božie narozenie, slavné děvice.