Já Jan Škomroch z Blažima vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že jsem dlužen pravého a spravedlivého dluhu dvadceti k. gr. dobrých střiebrných rázu pražského rozšafnému Václavovi z Lún, písaři Star. M. Pr., zeti svému, a poctivé paní Jitce, dceři své a manželce jeho, dědicóm a budúcím jich. Kterýchžto peněz svrchupsaných nemoha jim v těchto měrách penězy hotovými splniti a zaplatiti a nechtě jich obmeškati a na zmatku zuostaviti, i postúpil sem jim a mocí tohoto listu postupuji dvú kopú a osmnádcte gr. platu svého vlastnieho ročnieho, dědičného a věčného s plným a s celým panstvím, tak jakož jsem sám držel a požíval, nic sobě tu viece ani svým dědicóm a budúcím žádného práva nepoostavuje, kterýž mám na lidech svých úročních a kmetcích v Teletíně, zejména na Kvieštovi čtyřidceti a šest gr. obojieho úroka a na Trkyšovi puol druhé k. a dva gr., také obojího úroka. A těch lidí stúpil sem jim a zapsal a mocí tohoto listu sstupuji mocně k jmění, k držení a k dědičnému požívání, i také aby ten plat mohli prodati, zastaviti, směniti a s tiem učiniti, což by sě jim zdálo, jako s svým vlastním a dědičným zbožím beze všei mé i mých dědicóv a budúcích překážky. A jestliže by kdy dsky zemské za mého zdravého života byly otevřieny a dálo se obecnie pánóm, rytieřóm, panošem a zemanóm v ně kladenie, tehda mám a slibuji nadepsaným věřitelóm svým ten jistý plat ve dsky zemské vložiti a zapsati, tak jakož tato Česká země za právo má; a to na prvé, na druhé a konečně na třetie suché dni pořád čtúce zběhlé. Pakliby dsky zemské za mého zdravého života otevřeny nebyly, a který jiný řád byl miesto desk zemských uložen a ustanoven, jehož by páni, rytieři, panoše a zemané v této zemi obecně za právo požívali a jím sobě takové platy tvrdili a zapisovali, tehda slibuji jim ten jistý plat tiem řádem utvrditi a zapsati a to také po troje suché dni pořád zběhlé. A pakli by toho obého, točiž ani desk zemských ani jiného řádu miesto desk zemských, za mého zdravého života nebylo, tehda tomu chci, aby tento list a zápis byl v časěch budúcích takové moci a pevnosti, jako bych jim to ve dsky zemské stoje osobně před úředníky desk zemských se vší opatrností i ohradú, kteráž má při tom z vobyčeje a z práva starodávnieho zachována býti, vložil a zapsal. A což bych v svém držení ten jistý plat zavadil, to jim vším zbožím svým, kteréž mám spravuji před každými živým člověkem právem zemským. Než toto mi jest svoleno, abych já toho platu do svého života požíval.

Toho všeho na potvrzenie pečeť sem svú vlastní mým pravým vědomím přivěsil k tomuto listu, a na svědectvie prosil sem múdrých a opatrných pánuov purgmistra a rady Star. M. Pr. a slovutných panoší Petra Bebty z Jetřichovic seděním v Jabloné, Ctibora z Zhudovic a Sigmunda z Kotenčic, že jsú své pečeti vlastnie podle mne přivěsili k témuž listu. Dán léta od narozenie Syna Božieho tisícého1

tisícího AČ XXVIII, s. 274–275, Teletín.