Já Jan z Opatovic a z Dlúhé Vsi, týto věci jistec, a my rukojmie: Filip z Pačkovic, Jošt z Šelmberka, Mikeš z Lilče, Beneš z Laškova, Friciek z Olšan, Arkleb z Kunkovic, spoluslibce s ním a zaň společně a nerozdílně vyznáváme ec, že jsem sstúpil a mocí listu tohoto sstupuji sedm kop platu úročnieho ve vsi Smržovicích ku pravému věnnému právu, tak jako sem sám držal, slovutným Arklebovi Vickovcovi, Filipu Smrzicovým ? bratřím vlastním z Vickova i jich erbóm v sedmdesáti kopách groší dobrých stříbrných rázu Pražského a moravského čísla, za každú kopu šedesáte grošuov počítajíce. A těch jistých sedm kop grošuov platu svrchupsaného máme a slibujem naší dobrú a čistú vierú na prvniem sněmu panském, když dcky zemské budú odevřeny v Olomúci, ve cky vložiti a vepsati jim našiem věřitelóm svrchupsaným k věnnému právu, zpraviti a to osvoboditi před každým člověkem duchovním i svědským i od židů, kdož by to právem zemským nařkl, jakož práva zemská záleží, naším nákladem a prací naší. A jestliže bychom toho neučinili a jim svrchupsaným věřitelóm nesplnili, tak jakož jsme slíbili a z toho nás dva rukojmie od našiech věřiteluov poslem neb listem byla napomenuta ec. Leženie obyčejné v Prostějově městě. Jenž jest dán a psán v Tovačově v sobotu před Početím panny Marie léta ec tisíc čtyřista třidcátého počítajíce ec.