Jan z Maulbronnu (Johannem de Mulembrun) oznamuje mistru Ivanu Stojkovičovi z Dubrovníka (magistro Johanni de Ragusio), že včera heri
22. ledna napsal legátu generosissimo patri nostro et domino legato
v nepřítomnosti svého druha, převora Jana Nidera, a dnes hodie
, po převorově návratu, s ním projednal některé záležitosti a mimo jiné se shodli, že pokud by měli setrvat déle než do poloviny února ultra medium Februarii
kvůli svému úkolu1 Srov. regest; regest.
pro koncil mimo Basilej (extra Basileam), budou potřebovat větší rezervu na výdaje. Proto spolu s převorem žádá příjemce, aby o věci promluvil s legátem a požádal jej o co nejrychlejší písemný pokyn, pokud legát spolu s ostatními rozhodne, že mají déle vyčkávat na odpověď a rozhodnutí husitů. Dále sděluje, že se některá knížata utique principibus quibusdam
a konšelé města Norimberka (consulibus Nurembergensibus) domnívají, že by bylo vhodné ještě chvíli vyčkat; a pokud přijde z Čech odpověď, že s nimi chtějí projednat bezpečnost svých vyslanců, budou nuceni se zúčastnit jednání, které se možná protáhne na několik dní in dies plures
. Proto se spolu s převorem dohodl s Heřmanem III. z Kottenheimu (Hermanno), opatem z Ebrachu (abbate Ebracensi), na půjčce 40 zlatých XL florenos
výměnou za slib, že zmíněnou částku obdrží v Basileji, kam má brzy přijet. Pokud si ovšem koncilní otcové nepřejí vynaložit uvedené výdaje a zaplatit za oba zamýšlený dluh, mají jim to sdělit před polovinou února, aby mohli uvedenou částku ponechat u opatova úředníka v Norimberku (apud officialem suum in Norimberga). Poté budou jednat podle příkazů koncilních otců. Zároveň žádá příjemce, aby u legáta naléhal na co nejrychlejší odpověď, která by podle něj povzbudila mnohé, kteří začali pochybovat o pokračování koncilu, pokud by obdrželi nějaké zprávy nebo utvrzení. Někteří proto otálejí se svým příchodem a očekávají další zprávy; a mnozí se na něj obrací s dotazy, na které jim není schopen odpovědět, protože sám nemá žádné informace. Navrhuje, aby legát někoho pověřil zasíláním zpráv oběma vyslancům po vhodných poslech ohledně upevnění a ohledně pokračování koncilu, významných novinek nebo dosavadních výsledků koncilu, aby o tom mohli dál referovat k posílení věřících. To ovšem ponechává na legátově zvážení. Zdůrazňuje, že i kdyby se koncil neměl konat na základě ustanovení předchozích koncilů, hrozící nebezpečí a blízká zkáza by si nezbytně vyžádaly jeho bezodkladné svolání a konání. Podivuje se a znepokojuje jej zpráva, pokud je pravdivá, že někteří významní lidé usilují o jeho rozpuštění. Zdůrazňuje po celém světě. Upozorňuje na žalostné zprávy z Uher (de regno Ungariæ), které příjemce uslyší, pokud se je dosud nedozvěděl. Nebude se však zmiňovat o všem, protože by to nepřineslo radost, ale spíše zármutek.
Salutem in domino pater noster, et quidquid usquam poterit gratæ complacentiæ. Venerabilis pater et domine! Scripsi heri generosissimo patri nostro et domino legato, absente collega meo domino priore; et hodie ipso regresso, secum tractavi super aliquibus, et inter reliqua nobis visum est, quod si ultra medium Februarii in negotiis sacri concilii extra Basileam morari debeamus, ampliori indigebimus provisione expensarum. Quare Reverentiam Vestram uterque rogamus, quatinus super hoc verbum domino nostro prædicto facere velitis, quod si unacum aliis deliberaverit, quod diutius debeamus exspectare responsum et deliberationem Hussitarum, nobis suis literis hoc quam citius commode poterit insinuet. Nam utique principibus quibusdam, etiam consulibus Nurembergensibus videtur, quod adhuc exspectare debeamus; et si forsan responsum dederint, quod nobiscum de mittendorum suorum securitate tractare velint, oportebit nos venire ad tractatus, qui se forsitan prolongabunt in dies plures. Et pro tanto sumus locuti cum venerabili patre domino Hermanno abbate Ebracensi, qui nobis mutuabit XL florenos, sub spe, imo certa nostra promissione, quod eosdem in Basilea, quo de proxime veniet, recipiat. Si ergo domini mei hujusmodi expensas et solutionem contrahendi debiti facere non velint, significent hoc nobis ante medium Februarii: tunc dictos XL florenos dimittemus apud officialem suum in Norimberga, et faciemus ex post, quod ipsi domini mei jubebunt. Placeat etiam instare apud dominum, ut nobis rescribat, quantocius fieri poterit; quia hoc vere expediet ad confortationem quam plurium, qui de continuatione sacri concilii satis dubitare coeperunt. Unde et aliqui venire dubitant, et certiora nova exspectant; et quamplures de nobis plura sciscitantur, et nos clare de singulis respondere nescimus, quia nullum umquam adhuc scriptum a vobis recepimus. Quare si domino videretur, posset alicui committere. ut dum nuntius opportunus occurreret, nobis de firmatione et prosecutione concilii, de notabilibus novitatibus sive actibus in concilio conclusis scriberet, quod eadem ad corroborationem fidelium recitare, ubi expediret, possemus. Quæ tamen omnia ad arbitrium domini ponimus. Unum dico, quod sentio, quod si ex ordinatione priorum conciliorum præsens hoc sacrum concilium merito non veniret celebrandum, quod adhuc incumbentia pericula, ruinam de propinquo minantia, ex necessitate inevitabili deposcerent, quod ipsum quantocius et absque mora convocaretur et celebraretur. Unum miror et turbor, si verum est, quod dicitur, quod aliqui, et ipsi notabiles, quærunt ipsum dissolvere. Circumeamus nostra consideratione universum orbem, et reperiemus, quanta immineat succurrendi ubique necessitas. Audietis, si nondum percepistis, lamentabilia de regno Ungariæ nova. Per singula discurrere, cesso, quia non gaudium, sed luctum vobis magis aut tædium pararent. Non plura! Me domine per vestras orationes commendo. Patri venerabili et domino meo Auditori et reliquis de domo me recommendetis. Scriptum Norimbergæ, die xxIII Januarii etc. anno etc. xxxII°.
Per vestrum discipulum fratrem Johannem de Mulembrun.