němčinaVévoda Albrecht daruje Janovi z Lomnice markraběcí práva k Pyšolci, Zubštejnu a BystřiciAHISTO Publisher

Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 (CC BY-SA 4.0)

KOMPLETNI REFERENCE PUVODNI LISTINY

N/AMZA Brno; A 3 – Stavovské rukopisy; inv. č. 127, pag. 52 (fol. 26v)

Listina byla v literatuře někdy chybně či nepřesně interpretována. Ivan Štarha např. chybně uvedl, že markrabě Albrecht daroval Pyšolec, Zubštejn a Bystřici Janovi z Pernštejna (Štarha – Zemek 1980, s. 32). Petr Vorel správně hovořil o darování uvedených majetků Janovi z Lomnice, ale nepřesně usoudil, že Albrecht tyto statky formálně odňal jejich dosavadnímu zástavnímu držiteli, Janovi z Pernštejna (Vorel 1993, s. 19). Nic takového přitom regestovaná listina neříká. Albrecht podle ní Janovi z Lomnice pouze daroval svá, tj. markraběcí, práva ke zmiňovaným statkům, které v danou dobu držel v zástavě Jan z Pernštejna. To zřejmě znamenalo jedině tolik, že Jan z Lomnice se stal novým zástavním dlužníkem, zatímco Jan z Pernštejna nadále zůstal zástavním věřitelem a faktickým držitelem zástavy, kterou od něj Jan z Lomnice mohl případně vyplatit. Zástavní práva Jana z Pernštejna se zřejmě ukrývají za závěrečnou klausulí, vyhrazující práva třetích osob. Otázkou ovšem je, jak donační listinu chápal Jan z Lomnice, neboť v květnu 1437 pohnal Jana z Pernštejna před moravský zemský soud za to, že protiprávně drží Pyšolec, Zubštejn a Bystřici (LCit III/1, s. 147, č. 664b). Pernštejn se ve sporu hájil dnes nedochovanou královskou listinou (tj. zřejmě zástavní listinou krále Zikmunda), zatímco Jan z Lomnice argumentoval zemskými deskami (do nichž byla v únoru 1437 zapsána Albrechtova donace – viz ZDB I, s. 349, kniha XII, č. 325), ale také listinou, kterou má vévoda Albrecht na Moravské markrabství (viz 1423_10_01b). Můžeme se domnívat, že posledně jmenovaným důkazním prostředkem mohl Jan z Lomnice chtít zpochybnit platnost Zikmundovy zástavní listiny, která tedy nejspíše byla vydána až po předání Moravy Albrechtovi (LCit III/1, s. 169–170, č. 236). Spor se zřejmě před zemským soudem nepodařilo uzavřít, a teprve koncem 30. let byl vyřešen smírem obou šlechticů, když se Jan z Pernštejna oženil s dcerou Jana z Lomnice, Bohunkou, a od tchána získal sporná panství na horní Svratce do alodní držby (viz Vorel 1993, s. 18–19).

Dle edice s přihlédnutím k opisu v zemských deskách.

Dle edice s přihlédnutím k opisu v zemských deskách.

PE

PE

Vídeň N/AN/A

N/A

opis z roku 1437 v moravských zemských deskách

Vévoda Albrecht V. Rakouský daruje urozenému Janovi z Lomnice, moravskému zemskému hejtmanovi, za jeho věrné služby veškerá práva, která mu coby moravskému markraběti přísluší k hradům Pyšolci (haws Pysselecz) a Zubštejnu (purkstal Zuberstein) a k městečku Bystřici (mark Bystrzicz) včetně všech vesnic, dvorů, mlýnů, lesů, vodotečí, rybníků, polí, luk a dalšího příslušenství, které jsou nyní v zástavní držbě Jana z Pernštejna (die des van Perenstein sacz ist). Jan z Lomnice a jeho dědici mají markraběcí práva k uvedeným majetkům podle darovacího a moravského zemského práva als solher gab und des landes czu Merheren recht ist dědičně držet a požívat, avšak s výhradou práv třetích osob.

Wir Albrecht, van gotes gnaden herczog czu Ostereich, zu Steir, czu Kernden und czu Krein, margraff czu Merhern und graff czu Tirol etc., bekennen vor uns und unseren erben und nachkomen, margraffen zu Merhern, und tuen chunde offentlichen mit dem brieff, das wir haben angesehen die getrewen dienst, die uns der edel unser lieber getrewer, Jan von der Lompnicz, unser hawptman czu Merhern, uncz her hat getan und hinfur tuen solle und mag, und haben im dodurch und van sunderen gnaden gegeben unser gerechtikeyt, die wir als herre und margraff ze Merhern haben an dem haws Pysselecz, an dem purkstal Zuberstein, an dem mark Bystrzicz mit allen anderen dorfferen, hoffen, mullen, welden, wasseren, teyhen, ekkeren, wysen und mit allen anderen czugehorungen, die czu dem vorgenantem haws und purkstal gehorunt, und die des van Perenstein sacz ist, und geben awch wissentlich mit dem brieff, also das er und sein erben dieselben unser gerechtikeit, die wir ader unser erben und nachkomen, margraffen czu Merhern, an dem vorgenantem haws, burkstal und den anderen stucken haben, im furbasser ledigleich und freileich haben und die nucz und niessen und iren frumen damit schaffen sullen und mugen, wie in das fugsam ist, an unser, unserr nachkomen, margraffen czu Merhern, und menicleichs van unseren twegen irrung und hindernusse, als solher gab und des landes czu Merheren recht ist, getrewlich und ungewerlich, dach meniclich an sein rechten unfergriffen. Mit urkund dicz briefes, vorsigelt mit unserm grassen anhaguntem insigel. Geben czu Wyenn an samstag var dem palemtag nach Cristi geburd vierczehenhundert jar, darnach in dem czweyunddreisigisten jare.

N/AZDB I, s. 349, kniha XII, č. 325Štarha – Zemek 1980, s. 32–33Teplý 1991, s. 286Vorel 1993, s. 18–19Sadílek 1998, s. 337Šťastný 2006, s. 59N/Ahttp://www.mza.cz/a8web/a8apps1/a3/docs/A0003-127.htm