My Ondrášek rychtář, Prokop Fegal, toho času purkmistr, a Johánek, konšelé, přísežní a měštěné města Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi svědčiece, že poctivý muž Mikuláš Hynkovic, náš spoluměštěnín, leže u božie kázni a v těžké nemoci, ačkolivěk jsa nemocen na těle, avšak dobrého rozumu požívaje a při celé paměti jsa, nás k sobě na svědomie přivolav a připrosiv, toto své poslednie rozkázánie učinil takúto měrú a také chce, aby po jeho smrti mezi jeho dětmi nižádní svárové ani kteří ústrkové nebyli. Najprve chce, aby všichni jeho dluzi, kterýmiž by spravedlivě komu povinen byl a kteréž jest on popsal, napřed z jeho statku byli dlužníkóm dáni a zaplatěni, aby to na jeho duši neostalo. Item odkazuje a dává paní Kačce, ženě své, lán dědiny a čtvrt dědiny za Škvrňany vedle Cílkovských dědin se vším osením na těch dědinách i se dnem a k tomu rúcho postelnie, na kterémž Mikuláš Hynkovic léhal, a rúcho chodiecie jejie. Item Hynáčkovi, synu svému, odkazuje a dává ten duom i s městiščem, v kterémž Hynáček sedí. Item Jankovi, synu svému odkazuje a dává dvuor svój v předměstie našeho města, řečený Kozinec s měsciščem a k tomu jemu dává puoldruhé čtvrti dědin u kříže vedle dědin Bartle Pšeničky, se vším osením i se dnem a lúkú v Dudlevcích se dnem a třidceti kop grošuov, když na dlužníciech poručníci dobudú, aby Jankovi k tomu dvoru, k dědinám a k lúce bylo přidáno. Item panně Machně, dceři své, týž Mikuláš Hynkovic odkázal z svého statku dáti sto kop grošuov, když by byla za muž vdána; a ostatek všecko, což mimo toto rozkázánie zuostane, s nábytkem i s jinými věcmi, buď toho mnoho nebo málo, odkázal i odkazuje Mikulášovi, synu svému najmlažšiemu, aby v tom po jeho smrti dědil. Pakli by nynie jmenovaný Mikulášek prve, nežli by k letóm došel, s tohoto světa smrtí sšel, tehdy to všecko, v čemž by on Mikulášek po svém otci měl děditi, a mimo to svrchupsané rozkázánie což jemu zuostalo, má na Hynáčka a na Janka a na pannu Machnu, doněvadž by pannú zuostala a za muž nebyla vdána pravým rozdielem připadnúti. Též ač by panna Machna nejsúcí ještě vdána, smrtí s tohoto světa sešla, tehdy těch sto kop grošuov jie otcem jejie odkázaných a daných, na svrchupsané Hynka, Janka a Mikuláška, ač by živi všichni třie zuostali, pravým rozdielem má připadnúti. Kteréhožto všeho svého rozkázánie, což v tomto listu od nadepsaného Mikuláše Hynkovic rozkázáno a popsáno jest, učinil svého statku a svého syna Mikuláše najmlažšieho mocné poručníky a správce urozeného Hřka z Nebělov, švakra svého, a opatrné Hynáčka a Janka, syny své, aby všichni třie společně a jednostajně toho jeho rozkázánie spravovali, učinili a vedli, jakož jim toho doufá, ale Hřek, švakr jeho, aby v domu Mikulášovu seděl a hospodářstvie spravoval a Mikuláška vedle sebe choval a jeho k dobrému vedl a dobrým mravóm učil, jakož jemu toho mimo jiné všecky doufá; kterýchžto poručníkuov nižádný člověk přívuzný ani ciezie v tomto poručenstvie nemá hyndrovati ani jim v tom kterak překážeti, ani kterého zamatku činiti, než je při tom zuostaviti, což jim jest svěřil. Toho všeho na svědomie ku prosbě Mikuláše Hynka nadepsaného pečeti naše s naší volí a vědomím k tomuto jsme listu přivěsili, jenž jest dán po božím narozenie čtúc léta tisícieho čtyřstého a třidcátého, tu neděli před svatým Jakubem a Filipem, apoštolóv božích.