Ex parte civitatum Pragensium et baronum indultus Montanis concessus super excessibus ipsorum.

My purgmistři, konšelé i obce welikého a nowého měst Pražských, pře dolepsané prwní a hlawní pówodowé; my Hynek z Lichtenburka, řečený Krušina, seděním na Kumburce, Jan z Kunstatu, řečený Puška, seděním na Kostomlatech, Viktorín z Kunstatu odjinud z Litic, Jan z Lichtenburka seděním na Hostinném, a Hynek z Kunstatu seděním na Poděbradech, a Petr z Swejšína seděním na Orlíku, hauptmané obci k zákonu božiemu a k městu Pražskému hlawniemu příchylných, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenawše záhubu koruny králowstwie Českého, jiež jest skrze Sigmunda krále Uherského, hubením a bezpráwným pálením, i wšech pokladów k hájení obecného dobrého na rozličných klenotech kostelních a peněžitých zdáwna chowaných rokotržným zmařením a mnohých měst oblúpením došla, ta stawiti a ukrotiti wší naší pilností žádajíce, s opatrnými pány, richtářem, purgmistry, konšely přísežnými i wší obcí města na horách Kutny jmenowaného i k tomu přislušející, pro zachowánie toho klenotu mimo záhubu swrchupsanú ostaweného, a mezi tělestnými póžitky k rozšíření zákona božieho a opatření obecného dobrého najužitečnějšieho, s nimi jsme swobodně a dobrowolně, wždy ku počestnosti tohoto králowstwie osiřelého patřiece a hlediece, w takowúto jsme smlúwu wnikli a wstúpili, w kterúžto wstupujem mocí tohoto listu.

Najprwé wedlé té umluwy konečně utwrzené těm jistým panóm Horníkóm i jich obcem i wšem jiným, kromě našich wyběhlých a uteklých měščan, pomocníkóm a služebníkóm, kteříž jsú wedlé nich kterakžkoliwek zašli w té při wálečné, w niež jsú sie z zawedenie a popůzenie toho krále proti nám pro prawdy božie swětlé a stálé a písmem swatým dówodně utwrzené pozdwihli a odpowědnými nepřátely našimi učinili, wšecky nechuti, nelibosti i škodliwosti nám kterakkoliwěk a načemžkoliwek učiněné pro pána boha míjieme a odpůšťujem dobrotiwě, jich ižádnému na wěky k nižádné hanbě ani pomstě, ani které nechuti w nižádné mieře zpomínati nemieniece, znamenitě wymienějíce, jestližeby kto z měščan usedlých anebo hostinných anebo kterých pomocníków panów Horníków a jich obce z swrchupsaných čtyřem kusóm spasitedlným a sprawedliwým od nich přijatých a k nim přistúpených sic kterakkoliwěk odpieral, jim sie protiwil, jich za spasitedlné a křesťanské přijieti nechtě, takowý má jist a bezpečen býti, a u hory s swým se wším statkem za čtwrt léta od umluwy učiněné přebýwati bez překazy wšeliké, na spasitedlnú zpráwu o těch čtyřech kusiech sie wěrně ptaje a sprawedliwě. Pakliby sie komu nezdálo k těm kusóm přistúpiti, ten muož w tom času w smlúwě uloženém s swým se wším statkem mowitým, (nemowitého trhem nebo wzdáním odbuda), i swú se wší čeledí swobodně, dobrowolně a bezpečně sie wybrati a wystěhowati, kamžby sie komu z nich najpodobnějie zdálo, za naším ubezpečením, dokudžby sie moc naše a našich pomocníków najdále wztáhnuti mohla; kteréžto swobody w tom čtwrti létě i naši měščené Pražští, k nim utekli, w té we wšie mieře požiti mají podlé panów Horníków a jich obcí; w kterémžto času toho čtwrti léta ižádný swětský ku přijímání welebné swátosti těla a krwe pána našeho Jesu Krista jiným obyčejem ani kterú ukrutností připuzen nikoli býti nemá, než dobrotiwým a milostiwým napomínáním a spasitedlnú zpráwú slowa božieho, a wěrnú radú na zpowědi od kněží wěrných námi wydaných dobrotiwě má býti nawozowán, až do spósobného a dobrowolného a žádostiwého té swátosti welebné přistúpenie; toto znamenitě přičiniece, kterýž by kněz s jich strany za toho času wěrně a milostiwě k těm prawdám swatým přistúpiti skutečně mienil, ten od nás i od nich má milostiwě přijat býti.

Také páni Horníci i jich obce od nás ani od kterých úředníków, námi jim usazených, od swých swobod, práw a milostí, od kterýchžkoliwek kniežat a králów sešlých a minulých a k této koruně řádně korunowaných kterakkoliwěk pójčených, nikoli tiščeni býti nemají, než ty jim zdržány a zachowány úplně a docela mají (býti), lečby w kterých poškwrna hřiechu smrtedlného zřetedlně od nás anebo od našich úředníków shledána a nalezena byla; takowá poškwrna hřiechu wedlé ukázánie kusu třetieho, námi hájeného a nimi přijatého, nikoli nemá dopuštěna býti naším i jich i wěrných kněží opatrným wážením wedlé ukázánie písma swatého, w zákoně božiem swětle utwrzeného; znamenitě přičinějíc, jestližeby jim od toho krále Sigmunda kteří listowé wyšli na dluhy swědomé, ty jim mají držány býti wedlé rozeznánie mincmeistrowa a jiných úředníków.

Kteréžto kusy swrchupsané tú úmluwú osazené jim zdržeti a úplně beze wšeho přerušenie zachowati a jim wěrně a sprawedliwě čtyř kusów swrchupsaných, k nimž jsú z milosti božie přistúpili, i wšech jich swobod, práw a milostí, od nichž by je kto tisknúti chtěl anebo mienil, proti každému žiwému člowěku, kteréhožbykoliwěk stawu, řádu anebo powýšenie býti mohl, wěčně hájiti a brániti dobrú naší wěrů, beze wšie zlé lsti, slibujem do statków našich wšelikakých i žiwotów, pod ztracením cti i wiery našie, kteréž sie tiemto listem beze wšeho na nás wyznánie odsuzujem, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili swrchupsaný, a to na nás očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno.

Tomu na swědomie pečeti měst swrchupsaných a naše s naším dobrým wědomím a s dobrú wóli k tomuto listu jsú přiwěšeny. Jenž jest dán a psán léta od božieho narozenie tisíc čtyři sta w jednommecietmém létě, tu sobotu před swatým Duchem.