„Proscriptio Montanorum de non contrariando civitati Pragensi, cum certis conditionibus.“

My richtář, purgmistrowé, konšelé přísežní i wšecka obec (města) na horách Kutny jmenowaného, i k tomu přislušející, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenawše při swatú a sprawedliwú a wšem křesťanóm spasitedlnú, o kterúž jsú sie opatrní páni purgmistři, konšelé i obce welebného města Pražského a hlawnieho koruny králowstwie Českého, s urozenými pány, Hynkem, řečeným Krušina z Lichtenburka, seděním na Kumburce, Janem z Kunstatu, řečeným Puška, seděním na Kostomlatech, Wiktorínem z Kunstatu odjinud z Litic, Janem z Lichtenburka seděním na Hostinném, Hynkem z Kunstatu seděním na Poděbradech, a s slowútným Petrem z Swejšína seděním na Orlíku, i jinými hauptmany obcí k zákonu božiemu přichylných, i s jich se wšemi zákona božieho pomocníky, proti Sigmundowi, králi Uherskému, i wšem jeho pomocníkóm zasadili, jichžto my jsme wedlé toho krále a jeho zawedením a ponucením byli nepřátelé odpowědní; kterýchžto moci a té při sprawedliwé, pro stawenie záhuby koruny České, kterážto zwláště mimo jiné wšecky klenoty na zachowánie toho klenotu horského a požitkuow k nim přislušejících, jimiž jest dále po oblúpení z pokladów tohoto králowstwie, tiem králem Sigmundem učiněném obecné dobré téhož králowstwie opatřiti (sic), dále sie protiwiti a sebe dále hubiti nechtiece, w takowúto smlúwu a w konečné utwrzenie jsme wnikli a wstúpili, tudy swému spasení, zachowání statkuow i žiwotuow našich opatrně poraditi chtiece.

Najprwé, wedlé té umluwy učiněné a námi dobrowolně přijaté, swobodně dobrowolně a bez přinucenie wšelikakého jisté a utwrzené a stálé prawdy zákona božieho poznawše, ke čtyřem kusóm hodným, spasitedlným a sprawedliwým a úplně křesťanským, o něž jsú sie páni a obce swrchupsané zasadili, pro dojitie odplaty blahoslawenstwie wěčného jsme přistúpili a přistupujem mocí tohoto listu; slibujíce je w těch we wšech rozumiech nám wydaných skutečně wésti, zachowati a s pomocí boží neustupně beze wšeho odpadenie držeti, a jich we wšech jiných poctiwých a obecnému dobrému koruny králowstwie Českého užitečných wěcech, o něžby sie kdy páni Pražené řádně s swými pomocníky zasadili, jim wěrně a sprawedliwě, wší upřímností i mocí naší, hájiti a brániti pomocni býti, proti každému žiwému člowěku, do wšelikakých statków i žiwotuow našich, dokudžby těch najdále stáwati mohlo, bezewšeho zpěčenie proti městu hlawnému Pražskému, o ty čtyři kusy, ani oni proti nám nikoli nebýwajíc, ižádných těm kusóm odporných a protiwných usedlých ani hostinných po čtwrti létě w umluwě jmenowaném mezi sebú netrpiece, na wšelikakého, těm kusóm odporného, pro něžby kterého k těm kusóm příchylného haněl nebo kaceřowal, sáhnúti mieniece pomstú zřetedlnů, kterúžby pan mincmeistr s radú města našeho uložil.

Dále toho krále Sigmunda Uherského, jímž jsme proti wšemu jazyku Českému nad jiná města zawedeni, i wšecko králowstwie jeho bezpráwným ukrutenstwím škodliwosti došlo přeweliké, za krále, ani za pána dědičného koruny České, jiež sie jest tú nehodností sám znehodnil, nikoli nepřijímati, ani držeti, ani jmieti; než jemu sie wedlé pánów a hauptmanów i obcí swrchupsaných i wšech jich pomocníków protiwiti, dokudž nás a jeho žiwnosti najdále stáwati bude, ani kterého jiného za krále této koruny budúcně přijímati máme, bez swolenie města Pražského hlawnieho a jich pomocníków, ani oni bez nás, kolikrát by sie přihodilo tohoto králewstwie osiřenie.

Také máme i slibujem k městu hlawniemu Pražskému se wšemi úřady i póžitky, kterýmžbykoliwěk jménem mohli jmenowáni býti, hleděti a zřenie plné mieti, a úředníka ižádného ani přijímati, ani ssazowati na ižádný úřad, než toliko ty úředníky, kteréžto páni Pražené wydadie, přijieti bez wšelikakého wymlúwánie, tak dlúho, donižby pán buoh wšemohúci této koruně České pána a krále nedal, a ten s jednostajným swolením wšie obce Českého králowstwie nedošel korunowánie řádného skutečného a w této zemi obyčejného.

Slibujíce dobrú naší wěrú, beze wšie zlé lsti a upřiemně, ty jisté kusy w umluwě swrchupsané položené, i každý z nich wésti, držeti a skutečně zachowati úplně a docela beze wšeho přerušenie, pod ztracením cti i wiery našie, kteréž sie tiemto listem bezewšeho na nás wyznánie odsuzujem, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili swrchupsaný, a to na nás očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno. Tomu na swědomie a jistšie potwrzenie pečet města našeho swrchupsaného s naším dobrým wědomím a dobrú naší wuolí k tomuto listu jest přiwěšena. Jenž jest dán a psán w Praze, léta od božieho narozenie tisíc čtyři sta a jedenmezcietmého, w sobotu před Letnicemi.