Král Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že se v přítomnosti svého zetě, rakouského vévody Albrechta V., dohodl s hrabětem Janem II. ze Šaumburka (nobiles comes de Schamburg1 Vzhledem ke ztrátě originálu není možné ověřit, zda jméno v listině nebylo zkráceno; pak by se zkrácení snad muselo řešit jako „Schamberg“ (v soudobém úzu běžnější zápis).
) a pánem Ottou IV. z Maissau (de Massaw) na tom, že předvolají Oldřicha z Rožmberka a Lipolta Krajíře z Krajku (Leupoldo de Krayg) a urovnají jejich spory quemadmodum tibi pridem multis vicibus scripsimus, ut cum nobili Leupoldo de Krayg quietus stare deberes nec habere aliquid actionis, quousque nobiles comes de Schamburg et de Massaw inter vos cognoscerent super mutuis contencionibus iusticia vel amore
.2 Zmíněné Zikmundovy listy jsou zřejmě deperdita. V úvahu přichází list z 8. února 1421, v němž král Zikmund mimo jiné požádal Oldřicha, aby neodmítal vojenskou pomoc Lipoltovi Krajířovi z Krajku (viz regest). Vztahy mezi Oldřichem a Lipoltem se pak zřejmě zhoršily a vedly k otevřenému sporu, takže je třeba předpokládat ještě jeden Zikmundův dopis Oldřichovi, v němž ho král již přímo vyzývá k urovnání sporu a pověřuje tím oba rakouské šlechtice.
Proto král Zikmund připomíná Oldřichovi, že mu psal opakovaně, aby s Lipoltem Krajířem dočasně nevedl spory, dokud nerozhodnou jmenovaní, hrabě ze Šaumburka a pán z Maissova. Král Zikmund nařizuje Oldřichovi, aby přijal jejich předvolání i jejich rozhodnutí a zachoval s Lipoltem dočasně smír. Rovněž král žádá Oldřicha, aby zaopatřil opata Rüdigera a konvent cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně (monasterii Sancte Corone) podle jejich potřeb, a aby opat a konvent směli znovu získat veškerý svůj majetek, avšak s výjimkou těch statků, které Oldřich měl už ve své držbě.