Já Oldřich z Rosenberga, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že paní Margreta, někdy manželka Čeňkowa z Dúdleb, přišla před mě a wyznala, že to wšecko swé wěnné práwo, kteréž jest měla na dědinách, we wsech w Dudlebiech, w Hórce, w Strakonicích i jinde, kdež co má, jakožto plněji we dskách zemských psáno stojí, a k tomu, což jest jejie muž měl, to jest přede mnú a před mnoho dobrými, slowútnému panoši Petrowi Swatomírowi z Hórky wzdala, a žádného sobě práwa na tom nezuostawila. Také jest wyznala, že jmenowaný Petr má panie Anně, jejie dceři, po smrti swrchupsané panie Margrety třidceti kop grošów wydati; a to přiznánie přede mnú a před mnoho dobrými proto se jest stalo, neb jest w té chwili ani desk ani žádného práwa w zemi nebylo; a kdyžby dsky w zemi byly a otewřeny, že to wše, což nahoře psáno stojí, paní Margreta Petrowi swrchupsanému slíbila we dsky wložiti; a ktožby tento list s dobrú wolí Petrowa Swatomírowa nahořepsaného měl, ten též práwo má a bude mieti ke wšem wěcem swrchupsaným, jakžto on sám. Tomu na swědomie já Oldřich swrchupsaný swú jsem pečet přiwěsil k tomuto listu. Pro lepšie swědomie a pewnost paní Margreta nahořepsaná prosila jest urozeného pána Mikuláše Zajiece z Waldeka, pana Jana z Risenburka a Matěje Wišni z Wětřnie, tu chwíli purkrabi na Welešíně, kteříž sú swé pečeti wěcem nahořepsaným na swědomie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho léta MCCCCXXIII, ten pátek přede wšemi swatými.