Já, Mikuláš Zárobský, měštěnín města Starého Pražského, známo činím všem, nynějším i budúcím, ktož tento list čísti budú neb čtúce slyšeti, že vida pád a neustavičnosť tohoto světa a smrtedlnosť lidskú, a že vždy umřieti, ale hodiny ani dne smrti nevěda, sám na své mysli rozmietaje, k tomu s žádostí srdečnú hnut jsa, aby po mé smrti památka věčná za mú duši i mých předkuov, ženy mé i dcery mé, při božiem domu v Novém Plzni, k němuž sem zvláštní milostí i k tomu zákonu přichýlen, zuostalo, protož já, Mikuláš Zárobský nadepsaný a Jan, syn jeho, mocí listu tohoto odkázali sme i odkazujem k tomu božiemu domu i faráři nynějšiemu i budúcím farářóm desět kop grošuov platu věčného, dobrých střiebrných rázu pražského, na našem na všem zbožie, na mlýně u velikého svatého kříže, kterýž jest byl někdy Olframóv, na domu, kterýž leží na rinku Starého města Pražského mezi domy staré mieny s jedné strany a Rudolfa s druhé strany, na na Hradištku tvrzi, kteráž leží mezi Břevněvem klášterem s jedné strany a mezi Hostovici vsí s druhé strany, na vinicéch i na všem jiném našem zboží, kteréž nynie máme nebo jmieti budem, slibujíc naší dobrú věrú i ctí těch desět kop grošuov věčného, když do Prahy k svému sboží s pomocí boží se navrátíme, od toho dne v roce počieti knězi faráři nynějšiemu z Nového Plzně i budúcím farářóm věčně rozdielně, pět kop grošuov na svatého Jiřie a druhých pět kop grošuov na svatého Havla toho léta i potom věčně po těch časích každého léta máme i slibujem s našemi budúcími beze všeho prodlenie i beze všie odpory z našeho sbožie vydávati a platiti. Pakli bychom v té mieře které sbožie prodali, tehdy máme jim sto kop grošuov dáti, aby desět kop grošuov platu věčného za ně kúpili, anebo sami slibujem jim tu v Plzni nebo okolo Plzně desět kop grošuov platu věčného a jistého za těch sto kop grošuov kúpiti. Pakli bychom my z tohoto světa sešli prve nežli bychom to učinili, ale naši poručníci a ktožby naším sbožím vládli, mají miesto nás to z našeho zbožie vždy učiniti. Za kterýžto plat kněz farář nynější i budúcí faráři mají za naše duše i za naše předky čtyři služby každého léta při každých suchých dnech službu vigilní, mši zádušní zpievanú svými náklady činiti a na každé pondělí každého téhodne mši zádušní čtenú na oltáři svatého Mikuláše věčně zjednati a to činiti bez opuštěnie. Pakli bychom platu toho nevydávali, ani vydávati tbali kterého léta na svrchupsané časy my nebo naši dědici nebo poručníci, tehdy se dobrovolně mocí listu tohoto v pokutu podáváme, aby z každé kopy grošuov platu vždy čtyři groše pokuty našim věřitelóm bez odpory v témdni při každém roce od nás i našich budúcích bez odpory všelikteraké byly knězi faráři i budúcím farářům z Nového Plzně dány a splněny penězi hotovými i také ten úrok při každém času vždy i s pokutu máme i slibujem splniti bez odpory. Pakli bychom v těch dvú nedělí úroka i s pokutú nadepsanú našim věřitelóm nedali a nesplnili penězi hotovými, tehdy po těch dvú nedělí opět ve dvú nedělí máme jim v túž pokutu z každé kopy grošuov po čtyřech groších upadnúti a tu pokutu i s úrokem při tom času dlužniem konečně dáti a splniti v těch dvú neděléch. Pakli bychom toho všeho neučinili a úrok i pokut nesplnili, jakož svrchupsáno stojí, tehdy naši věřitelé s pomocí rychtářovú, purkmistra a konšelóv, ježto při tom času tu v Praze v Starém městě budú, mohú nás na našem sboží fentovati a základy vzieti a ty mezi křesťany nebo židy zastaviti a úroka i s pokutami tady dobyti a z těch desěti kop grošuov platu každého léta věčně kněžím a bratřím zákona i kazateli, kteříž s farářem chlebie a práci v kostele vedú, kněz farář nynější i budúcí faráři každému vždy při světím Jiří desět grošuov a při světím Havle opět desět grošuov dávati věčně, aby tiem pilněji ty služby vedle faráře činili za naše i našich předkóv duši. Také jest umluveno, že jmám s knězem farářem nynějším i budúcími faráři já, Mikuláš Zárobský, doněvadž sem živ, chlebiti s ním a s jeho kněží za stolem sedati, a tu potřebu přijéti, co jiným svým kněžím a bratří bude dávati, a k tomu jmám tu ve dvoře bydleti a komoru jmieti též do mého života anebo doněvadž mi se líbilo a z té komory nejmám ižádnú věcí knězem farářem ani budúcími faráři hnut býti. A to všecko, co svrchupsáno stojí, my Mikuláš Zárobský a Jan, syn jeho, slibujeme mocí listu tohoto i naší dobrú věrú křesťanskú i pode ctí s našemi dědici i poručníky ctně, věrně držeti a plniti Toho na svědomie a věčné potvrzenie my Mikuláš Zárobský a Jan, syn jeho, pečeti naše vlastnie s naší dobrú volí k tomuto listu jsme přivěsili a prosili sme múdrých a opatrných purkmistra a konšelóv města Nového Plzně, Johanka Ochs a Markusa Czottr, měšťanóv Starého města Pražského, že jsú své pečeti na svědomie k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třidcátého prvnieho, ten pátek před božiem křtěním.