My Janek od Střiebrné hwiezdy, v ty časy purkmistr, Mathiej od Murzeninow, Mikess kožišník, Sigmund z Kotenczicz, Waczlaw Holecz, Waniek Rimer, Ondráczek uzdař, Jira Domažliczký, Martin Wlassimský, Wawrzinecz krejčí, Matheij z Rúdnicze, Krzíž platnéř, Petr z domu Brzewnowskému, Mikuláss súkeník, Jan Muczek, Pawel Czipser, Petr Swiecznika, Mikuláss od svaté Anny, přísežní i konšelé a měštěné Welikého Města pražského, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že přišedše před nás opatrní mužie řemeslníci řemesla jěhlařského v městě našem pražském obývající i prosili nás s pilnú žádostí, abychom jě ráčili i jich budúcie milostivě zachovati při jich práviech zvláštních i svobodách dolejie v tomto listu popsaných, a my jich prosby jakožto řádné a hodné přijemše, přivolili sme k nim milostivě, potvrzujíce jich tohoto lista moci v tato slova: najprve, ktož by sě chtěl v jich řemesle mistrem zde v Praze posaditi anebo jich řemeslem živ býti, ten takový aby skutečně přijímal svátost spasitedlnú těla i krve pána našeho Jezu Krista pod dvojí zpuosobú podle otcuov svatých ustanovenie najméně čtyřikrát do roka, totiž na den Božieho narozenie, na Božie vzkřiešěnie, na svatého Ducha a na Matku Boží Nanebevzetie. Pakli by toho nechtěl kto učiniti, aby takový nebyl trpěn v tom řemesle. Druhé, aby ten každý, kterýž by sě žádal posaditi za mistra v tom jich řemesle, přinesl napřed list s pečetí svého zachovánie odtud, kdež sě jest rodil aneb přebýval. Třetie, aby takový dobyl sobě ode pánov práva městckého, aby s tiemto městem zlé i dobré trpěl, tak jakož toho řád a obyčej jest odstaradávna. Čtvrté, ktož by sě chtěl zde mistrem posaditi v tom řemesle jěhlařském, aby okázal umněnie toho řemesla před staršími a přísežnými na všelikých jehlách i špenliciech, a od nich v tom obdržal pochválenie. Páté, aby mezi sebú v svém řemesle netrpěli ižádného cizoložníka ani nevěstníka ani opilce ani kostečníka zjevného, jestliže by toho nepolepšil po třetiem napomenutí kněžském neb starších v tom řemesle přísežných. Šesté, že mají v tom řemesle zvoliti sobě jednosvorně dva mistry za staršie, kteřížto by vždy ve čtyřech nedělech opatrovali s pilností všech mistróv řemesla, aby právě a hodně byla dělána všem jiným řemeslníkům k hodnému pohodlí, kteříž jich řemesla požívají, a aby všeliké jehly krajčovské, kožišné i ševcovské byly dělány aneb z púhé oceli aneb z půhého železa, ale nikoli aby nebyly dělány z smiešeného železa, z oceli, a k šmajd vedle jehel, aby mohli prodávati i kúpovati. A také špenlíkové aby dělány byly z mosazi s hlavičkami mosaznými neb cínovými, jakož sě komu bude líbiti. Sedmé, aby každý mistr toho řemesla to řemeslo v svém krámě neb pokoji dělal, měl i prodával aneb na trhu svobodném, ať by u každého bylo nalezeno od starších a ohledáno, a mělo-li by kterú vadu falšnú, kterúž nazývají dvakrát errované neb předělávané, aneb kterú jinú nehodu, aby bylo pobráno od těch starších s pacholkem neb poslem rychtáře našeho, a ten čiež by to dielo bylo aby propadl pravé pokuty sedm grošov v prvém shledání, v druhém patnácte grošuov a v třetiem puol kopy grošuov; a tak vždy aby propadoval tolikež když by koli v kterém falši jeho řemešlo bylo shledáno. A když by po sedmkrát u falší bylo shledáno, tehdy ten mistr aby nebyl trpěn ani v tom řemesle ani v našem městě. A těch pokut má třetina slušeti na pány konšely, rychtářovi třetina a třetina mistróm toho řemesla přísežným. Osmé, aby ižádný mistr toho řemesla neprodával, nenosil ani nositi na prodaj dopúštěl po uliciech neb sem i tam po doměch, ale v svém krámě neb pokoji, aneb na svobodném trhu aby prodával. Pakli by kto to přestúpil a od starších mistróv v tom shledán byl, tehdá má jemu to, což by nosil řemesla, pobráno býti od těch starších s poslem rychtáře našeho. Deváté, jestliže by kto do tohoto města našeho to řemeslo přivezl aneb přinesl otjinad na prodaj, kromě jarmarku, tomu má to býti pobráno s poslem rychtářovým ot starších téhož řemesla. A to i ono po doměch neb uliciech nošené, jestli dobré a hodné, mať býti prodáno od starších toho řemesla a na oděnie téhož řemesla naloženo. Pakli jest nehodné neb falešné, mať býti utraceno, aby jim lidé klamáni nebyli. Desáté, u kteréhož by mistra toho řemesla od mistra téhož řemesla bylo dielo hodné sjednáno a na to penězi zavdány, tenť nemá ižádnému jinému téhož řemesla dělati, donadž tomu s kýmž sě jest sjednal docela jeho diela nesplní. Pakli by to přestúpil, tehdy má propadnúti dvanádcte grošuov pokuty, totiž tomu s kýmž jest sjednal šest grošuov a mistróm starším téhož řemesla tolikež. Pakli by toho neučinil, tehdy má jemu řemeslo za puol léta býti složeno a staveno ot mistróv starších, aniž má býti k tomu dielu dopústěn, leč tu pokutu zaplatí. Jedenádcte, kterýž by mistr druhému mistru téhož řemesla pacholka otlúdil a v tom byl shledán, ten má propadnúti patnádcte grošuov pokuty, polovici, totiž mistróm starším a druhú polovici tomu mistru, od něhož jest pacholka otlúdil. A ten pacholek nemá za čtvrt léta přijat býti v službu ot ižádného mistra toho řemesla pod túž pokutú. Dvanádcte, kterýž by mistr nebo pacholek toho řemesla nechtěl poslušen býti mistróv starších přísežných v hodném a počestném rozkázání, z toho oni sami starší mohú moci svú ot nás jim pojčenú pokutu peněžitú vzieti, totiž od mistra sedm grošuov a od pacholka dva groše, kdyžkoli budú v neposlušenství shledáni. A té pokuty mohú ti starší povýšiti i pomenšiti vedle povahy toho neposlušenstvie. Třinádcte, aby ižádná mistr toho řemesla nedělal ani prodával ižádného diela jehelného z železa surového. Čtrnádcte, aby ižádný neprodával ižádného diela jěhlářského, leč by to uměl dělati dobře svú rukú, ješto by starší toho řemesla pochválili, a ten v cech jich, totiž v tovařistvo řemesla jich byl přijat. Patnádcté, aby ižádný mistr neměl viece nežli dva pacholky toho řemesla, a jednoho róbence, neb to právo mají v témž řemesle v městech jiných, a to pod pokutú patnádcti grošuov, jichž to šest má spadnúti na mistry staršie toho řemesla a ostatek na obecné oděnie téhož řemesla. A ta pokuta aby byla brána vždy ve dvú neděli, dokudž by ten mistr zbytných neotbyl pacholkuov. Chcme také tomu přísně i velíme, aby všelikací strúnaři, ješto strúny ocelivé, železné, měděné neb mosazné dělají k tomu řemeslu jěhlařskému, příslušeli a v jich tovařiství budúcně zuostali a slušeli pod jich staršie, tak aby ti starší diela jich jakožto i jěhlářka ve čtyřech nedělech opatrovali, aby pravie a hodnie dělána byla, neb jich diely dobrými dielo jěhlařské bývá dobré a jich porušením porušené. A toho na svědomie a potvrzenie pečeť města našeho napřed psaného našim rozkázáním přivěšena jest k tomuto listu a pro dalšie a širšie svědectvie pečeť pánov purkmistra a konšeluov Nowého Města pražského podle nás ku prosbě řemesla napřed psaného přivěšena jest k témuž listu. Jenž dán a psán léta ot narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého, v středu před svatým Janem Krztitelem Božím.