Vročení 1422 nejlépe vychází s denním datem 6. května, které připadá na středu a shoduje se i s itinerářem krále Zikmunda (viz dále).
Kalousek jako první vyjádřil pochybnosti o pravosti listiny. Zvlášť podezřelý mu byl prosebný tón posledních dvou vět. Zmíněnou listinu Václava IV. ztotožnil s listinou z 22. října 1401, ačkoli ta se týkala ochrany zboží zlatokorunského, což si Kalousek uvědomoval.3 UBGoldenkron, s. 330–331, č. 137; AČ XXI, s. 281–282, č. 11.
Rynešová Kalouskovu argumentaci odmítla s tím, že prosebný tón se objevuje i v dalších Zikmundových listech, a že Oldřich již tehdy hrál v králově protihusitské politice významnou roli.4 LOR I, s. 278–279, č. 384.
Oldřich se údajně odvolával na Václavovu listinu z roku 1396, jejíž obsah však není znám, protože původní text byl vymazán a nahrazen jiným (včetně "nového" data 11. května 1380, ale se zachováním původní kancelářské poznámky).5 Ed.: LOR I, s. 251–252, č. 361. Podle bádání vzniklo toto falzum buď ve 20. nebo 30. letech 14. století (Šimůnek 2005, s. 56), nebo po roce 1431 (pravděpodobněji na počátku 50. let 14. století). Takto Schmidt 1894 / 1895, s. 336; jeho domněnky zpochybnila Rynešová (LOR I, s. 252, č. 361); srov. Mareš 1895, s. 373–374; Hlaváček 1970, s. 135, pozn. 12; Maráz 1998, s. 54, 64–65.
Skutečnost, že autor listu zřejmě nevěděl, že vesnice Svéraz a Zátoň patří dvěma různým klášterům, vysvětlila Rynešová jako pouhou písařskou chybu. Podle jejího názoru má být odkaz na pravý obsah Václavovy listiny, který byl teprve později Oldřichem zfalšován, přesvědčivým důkazem pravosti listiny. Rynešová také tvrdí, že nedbalé sepsání listiny vzbuzuje sice podezření, avšak lze ho prý vysvětlit častými přesuny královské kanceláře v té době. Robert Šimůnek plně převzal argumentaci předloženou Rynešovou.6 Šimůnek 2005, s. 55–56.
Prosebný tón listu, na který Kalousek správně upozornil, není jediným nápadným rysem, který vzbuzuje vážné podezření. Také obsah se zdá být velmi neobvyklý. Král Zikmund sice neuznal Oldřichovy nároky na výnosy z klášterního zboží, ale dovolil mu vyplatit zástavu za polovinu částky od Jindřicha z Drahova. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by se Zikmund v té době nebo kdykoli jindy choval k Oldřichovi tak vlídně. Předchozí bádání navíc nevzalo v úvahu, že obsah pravé zástavní listiny ze 7. dubna 1421 je v dopise reprodukován nesprávně. Zástava, která měla být vykoupena, se ve skutečnosti týkala všech klášterních příjmů a užitků utilitatibus et iustis proventibus
.7 1421_04_07a
Podle listu měl ale Jindřich z Drahova v zástavě pouze královskou berni z příslušných klášterních statků aby ty platy, ježto nám od kláštera do komory našie dávají, vybral až na sražení te sumy
. Dále autor (z neznámých důvodů) zamlčel jméno Buška z Drahova, Jindřichova bratra, který byl v královské zástavní listině uveden jako druhý příjemce a žil nejméně do roku 1436.8 Sedláček 1885-IV, s. 338.
Z formálního hlediska je třeba za neobvyklé považovat i kancelářskou poznámku de mandato domini regis
, i když se někdy objevuje na pravých listinách.9 Forstreiter 1924, Excurs, s. 8, kde se tato kancelářská poznámka vyskytuje se jménem relátora.
Nelze zcela vyloučit, že se autor dopisu odvolával na pravou (dnes ovšem neznámou) Václavovu listinu, jak tvrdí Rynešová. Z toho však nelze vyvozovat bezpodmínečnou pravost listu. Slabinou tohoto argumentu je především skutečnost, že obsah Václavovy domnělé listiny není znám. V nejlepším případě lze předpokládat, že listina se původně týkala ochrany oprava dědičná nebo tuitio et gubernatio
, jako v Kalouskem citované listině z roku 1401 týkající se kláštera Zlatá Koruna (tutorem ... monasterii Sanctae Coronae ... in suam tuitionem et gubernationem). Václavova listina zfalšovaná Oldřichem pak jasně svědčí o změně právního stavu. Podle této listiny měl král Václav IV. předat Janovi z Rožmberka do dědičného držení zboží, které daroval kostelům v Svérazi a Zátoni, s podmínkou, že on ani jeho nástupci toto zboží v budoucnu nikomu neprodají ani nezastaví.10 Ed.: LOR I, s. 251–252, č. 361.
Rekonstruované roční datum vydání (1422) je také argumentem pro falzum, ačkoli se shoduje s královským itinerářem. Oldřich vykoupil zástavu od Jindřicha z Drahova jménem krále až 11. listopadu 1431, tedy devět let po údajném královském listu.11 Reg.: LOR I, s. 134, č. 194. Kvitance z roku 1431 se dochovala pouze jako starý regest.
Zdá se velmi nepravděpodobné, že by Oldřich s platbou otálel tak dlouho, kdyby podmínky výkupného byly pro něj tak výhodné. Nemělo by se také zapomínat, že list neobsahuje žádný údaj o roku.
Přesné okolnosti vzniku listu však nelze určit. Můžeme pouze konstatovat, že kromě Oldřicha z Rožmberka, Jindřicha a Buška z Drahova a pravděpodobně Materny z Ronova (viz komentář k regestu 1422_01_24a_ZZ) si na předmětné klášterní zboží činil nárok také Jan Smil z Křemže, který vedl proti Oldřichovi ostrý spor.12 Srov. Schmidt 1915, s. 46–47; Šimůnek 2005, s. 55–56.
V dohodách o příměří uzavřených mezi Oldřichem a Janem v letech 1427–1429 se mimo jiné uvádí, že bylo rozhodnuto, že Jan Smil může dočasně čerpat 50 kop českých grošů z panství Svéraz.13 LOR I, s. 96, č. 140; s. 111, č. 163. Viz Šimůnek 1997/1998, s. 11, pozn. 116.
Kolem roku 1437 se však musel nadobro vzdát Svérazu ve prospěch Oldřicha.14 LOR I, s. 218–219, č. 326, zde s. 219: ... chtěli zapsati Sverazské sbožie, a jáť sem toho proti TMti učiniti nechtěl, poněvadž sem na to prvé zápisu nejměl.
Navzdory výše uvedeným argumentům nelze nade vší pochybnost prokázat, že list je jednoznačné falzum, ani že je jednoznačně pravý. Doložit lze pouze podezření na padělek. Na rozdíl od jiných pravých i padělaných listů týkajících se stejných klášterních statků nebyl podezřelý list 21. srpna 1454 vidimován společně s nimi.15 LOR IV, s. 374, č. 523.
Dle RI XI NB/3