Jakož jest Rinholcz, někdy služebník Erasimóv, upomínal Duchka rybáře z škod, kteréž jest na Berúně na posádce jsa vzal, pravě, že jesti jemu týž Duchek za ty škody slíbil a toho se jestě táhl na radu, kteráž jest v ty časy byla, tudiež také i Duchek svrchu psaný, a my purgmistr a konšelé Velikého města Pražského — tu jistú radu, kteráž jest seděla Iéta — čtyřstého třimezcietmého, k jich žádosti otázali sme, co by jim bylo o té při svrchu psané svědomo. Kterážto rada vyznala jest takověto: Když jesti Erazim po poražení Berúnském k nepřátelóm Božím a našim přistúpil, tehdy jest nás napomínal z škod, a tak my položili sme sobě s ním rok a určené místo k rokování. A když sme s ním o to rokovali, tehdy sme s ním srokovali tak, že jesti zasě k nám měl přistúpiti a my sme jemu jisté zbožie v škodách, z kterýchž nás jest upomínal, měli ukázati, aby on sobě své škody mohl nahraditi z toho zbožie a Rynholce i jiných tovařišuov škodami odbývati, které jsú vedle něho vzali. Actum in consilio feria V. ante Trinitatis anno XXXII.