Oldřich z Rožmberka a Přibík z Klenové uzavírají dohodu mezi císařem Zikmundem na jedné straně a knězem Bedřichem ze Strážnice na straně druhé:

1. Císař Zikmund má řečenému knězi zapsat na městě Kolíně (Colynu) spolu s příslušenstvím a těmi církevními vesnicemi, které má Bedřich ze Strážnice (kněz Bedrzich) v držení na těch véskách, kterýchž jest kněz Bedrzich w držení k Colynu, kněžských, 3000 kop grošů, aby Bedřich mohl ještě lépe sloužit císaři. Jakmile císař Zikmund nebo budoucí český král s jednoroční výpovědní lhůtou vykoupí zmíněný majetek nebo se souhlasem Bedřicha nebo jeho potomků zastavenou částku zapíše na jiný majetek nebo žeby je převedl na jiné zbožie s jich vóli, musí Bedřich zastavený majetek neprodleně postoupit císaři nebo jeho nástupcům, ale jinak nesmí být kvůli zastavenému majetku nijak utlačováni. Kněz Bedřich nesmí požadovat hold od statků v okolí Kolína, s výjimkou jím vlastněných církevních vsí má kněz Bedrzich všecky holdy propustiti, kteréž k Colynu drží, kromě těch vések kněžských, kteréž k Colinu drží.1

Církevní vesnice, které předtím patřily různým církevním institucím, jako např. vyšehradskému proboštství a klášterům ve Zbraslavi, Sedlci, Strahově apod., jsou vyjmenovány v konečném znění smlouvy z 18. listopadu 1436, viz komentář a Šmahel 1990, s. 496–497; Kalhous 2010, s. 8.

2. Kněz Bedřich nesmí nikoho svévolně utiskovat nemá mocí na žádného svévolně sahati. Pokud k tomu přesto měl důvod měl k tomu kterú vinu, musí postupovat pouze podle práva řádem a právem. Stejně tak císař Zikmund nedovolí, aby kněze někdo utiskoval mimo tuto dohodu proti tomu, ktožby jěj chtěl tisknúti mimo tyto úmluvy, ale bude mu pomáhat jako jeho pán jakožto pán pomocen býti a jeho brániti.

3. Služebníci mají držet Libenici (Libyenicze), Velim (Welim) a Pečky (Peczky). Pokud si císař Zikmund přeje vesnice vykoupit, musí o tom jednat s knězem Bedřichem.

Císař Zikmund potvrdí tuto dohodu svou majestátní pečetí má svým majestátem utvrditi2

utrvrditi v orig.