Augustin Auwer (Augustinum Auwer), klerik vratislavské diecéze (clericum Wratislaviensis diocesis), žádá papežský stolec, aby mu udělil provizi ke kanonikátu a prebendě v metropolitní kapitule u sv. Václava v Olomouci (canonicatu et prebenda ecclesie Olomucensis), pakliže by se v níže uvedeném sporu o řečené beneficium ukázalo, že ani jedna ze sporných stran nemá na zmíněný kanonikát s prebendou právo. Svou žádost Augustin Auwer zdůvodnil následujícím způsobem: mezi ním a jistým Václavem z Kuřimi (Wenceslaum de Gurim), knězem pražské diecéze (assertum presbiterum Pragensis diocesis), vznikl o výše uvedené beneficium spor, a již před časem na základě tří konečných rozsudků dosáhl a přijal Augustin Auwer zmíněný olomoucký kanonikát s prebendou; poté se však pokusil uvedený Václav z Kuřimi zpochybnit tyto rozsudky tvrzením, že tento spor byl řešen u římské kurie a během procesních kroků, aniž by došlo k rozsudku, bylo jistými lidmi řečeno, že ani jedna ze sporných stran si neutri nemá na uvedený kanonikát s prebendou, jejichž roční důchod nepřevyšuje čtyři hřivny stříbra, nárok. Tomuto udělení z moci papežské nemá vadit non obstantibus, že dosáhl v apoštolském soudním paláci ve svůj prospěch rozsudku ke kanonikátu a prebendě kostela sv. Jiří (s. Georgii) na Pražském hradě (in castro Pragensi), jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra, také že dosáhl provize na kanonikát a prebendu v metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze (et in maiori), jejichž roční důchod nepřevyšuje 10 hřiven stříbra, obě beneficia však dosud nedrží. Také nemá vadit, že drží sinekurní oltář v kostele sv. Kříže (in s. Crucis) ve Vratislavi (Wratislaviensi), jehož roční důchod nepřevyšuje tři hřivny stříbra.

Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad Concessum ut petitur.