Jakuš z Mozurowa1 Pravděpodobně Polák, Stibor I. mu daroval z příslušenství hradu dědinu Podhradie, po smrti vévody Stibora zůstal ve službách jeho syna, od od 1523), od roku 1425 byl purkrabím na hradě Branč a zůstal jím pravděpodobně až do smrti Stibora II. ze Stibořic. Byl jedním z třech mužů, které si Stibor určil za vykonavatele své závěti (srov. Dvořáková 2003, s. 478). Také se uvádí jako Jakuš de Nazilov.
, purkrabí na Branči (Iacuss de Mozrow, castellanus in Brancz), oznamuje rychtáři a přísežným měšťanům města Bratislavy (iudici et iuratis, amicis meis dilectis in Prespurk), že se dozvěděl o uvěznění svých dvou služebníků z vesnice Popudinské Močidľany (de villa mea dicta Moczydlan). Jde o Ondřeje (nomen unius famuli Andreas) a Tise (alterius Tisco), které vyslal, aby sledovali husity, co dělají nebo kam táhnou post inimicos nostros, videlicet Husitas, quid operarentur aut ad quas partes tenderent
. Žádá, aby je propustili ze zajetí, a pokud by tomuto nedůvěřovali, je ochoten poslat k nim ještě svého člověka k jejich prověření ad vos mittere clientem meum, qui habet notitiam ipsorum
; především ale žádá, aby se jim nic nestalo na životě, neboť jsou praví a spravedliví a očistí se od všeho, z čeho byli obviněni.
Premissis sinceris meis domini et amici dilecti! Quem ad modum audivi, quod haberetis2 Nadepsáno.
vinctos duos famulos de villa mea dicta Moczydlan, nomen unius famuli Andreas et alterius Tisco, illos ego misi post inimicos nostros, videlicet Husitas, quid operarentur aut ad quas partes tenderent, ut sciremus nos precustodire. Ideo peto amiciciam vestram, ut eos mittatis causa mei, si autem nolletis michi in hanc fidem adhibere, tunc nollem ad vos mittere clientem meum, qui habet notitiam ipsorum et super omnia peto, ut eis nullum nocumentum faceretis in vita ipsorum, quia sunt veri et iusti et expurgabunt se in toto, in quo sunt accusati. Datum in Brancz, feria VIa, in die sancti Gregorii. Iacuss de Mozrow, castellanus in Brancz.