My Přemek z božie milosti knieže a pán Opawský, wyznáwáme tiemto listem předewšemi, ktož jej widěti, čísti aneb slyšeti budú, že sme smlúwu a dokonalú umluwu učinili s statečnými bojowníky o prawdy zákona božieho, s Otíkem z Lozy, Janem Čapkem z Sán haitmany, s knězem Prokopem, Táborem polním i se wšemi staršími wojsk Táborských polniech a Sirotčiech ustawičně polem pracujícími, takowúto: Najprwé w příměří křesťanské s nadepsanými haitmany i s jich budúcími náměstky i se wšemi staršími a obcemi wšemi k zákonu božiemu příchylnými, od dání tohoto listu až do celého plného roku sme wstúpili. Kteréžto příměří se wšemi našimi zemany, městy i se wšemi lidmi v zemi naší nám poddanými slibujem swrchupsaným haitmanuom i jich budúcím náměstkuom i starším wojsk nadepsaných ctně a křesťansky držeti a zachowati beze wší zlé lsti a přerušenie; toto znamenitě wyminujíce: kdyžby nadepsaná wojska táhla skrze kniežetstwie naše, cožby k potřebám, k jiedlu a k picowánie wzali, že to příměří škodno býti nemá. A když se ten rok příměřie tohoto dokoná: tehdy ihned po najposlednějším dni wyjetí příměřie swrchupsaného slibujem my kněz Přemek s knězem synem swým i s jinými syny swými k prawdám božím přistúpiti, zwláště k tělu a ku krwi boží a k těm čtyřem kusóm, o něž sú se obce swrchupsané zasadily; a ty slibujeme a máme držeti. Paklibychom toho neučinili a nedokonali, čehož bože ostřez: tehda sme swrchupsaným haitmanuom a obcem anebo jejich náměstkuom propadli čtyři tisíce kop grošów dobrých stříbrných rázu českého a čísla morawského, za každú kopú Lx grošnow počítajíce; kteréžto penieze slibujeme a máme po propadenie dne prwnieho we dwú měsící w Praze w starém městě na rathús w moc haitmanuow a obcí nadepsaných anebo jejich náměstkuow položiti. A kdyžbychme přistúpili, tehda slibujeme proti každému, ktožby anebo kteříž chtělby anebo chtěli ty prawdy boží tupiti, skutečně pomocni býti. Jestli pak žeby nás kněze Přemka pán buoh w tomto příměřie neuchowal, čehož bože ostřez: to tomuto našemu slibu nemá škodno býti, ale wždy ti slawní čtyři kusowé mají kázáni býti a skutečně wedeni od našich synuow zuostalých, a nemá proto kněžiem wěrným a lidem překáženo býti.

A my Jan z Krawař, pán Jičinský, Jan z Cimburka a z Towačowa, Zibřid z Bobolusk, Wáclaw z Kobeřic, rukojmě za swrchupsané knieže, kněze Přemka i za jeho syny, přiznáwáme se tiemto listem, že sme slíbili i tiemto listem slibujem, pod nadepsanými čtyřmi tisíci kopami grošuow stříbrných rázu a čísla nadepsaného, swrchupsaným Otíkowi z Lozy, Janowi Čapkowi z Sán haitmanuom i jiným starším a náměstkuom swrchupsaných wojsk Táborských a Sirotčích, že to wšechno, což swrchupsáno stojí, od swrchupsaného kniežete we wšem zdržáno bude úplně a docela bez umenšenie.

Pakližeby swrchupsané knieže toho příměřie nezdržal, neb k zákonu božiemu tak jakož swrchupsáno stojí upřímě nepřistúpil a skutečně toho newedl inhed po tom roce, jehožto od něho odstup: tehdy my rukojmě nadepsané známe se tiemto listem, že sme čtyři tisíce kop grošów swrchupsaným wěřiteluom našim i jich budúcím náměstkuom propadli základu sprawedliwého. Kteréžto peníze hotowé wšickni společně we dwú měsící pořád zběhlú, ode dne položeného jim ku přistúpenic počítajíc, máme dáti a zaplatiti w jich moc, jakož napřed stojí psáno. Paklibychom těch peněz základu propadeného na ten rok již psaný nepoložili a nezaplatili: tehda ihned bez meškánie my rukojmě swrchupsaní, když najprw od swrchupsaných haitmanuow neb jich náměstkuow napomenuti budem, máme a slibujem wjeti a wléci, aneb místo sebe každý z nás pánuow panoši řádu rytieřského poslati s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma w prawé a obyčejné ležení do města do Prahy do starého města, aneb do Králowé Hradce nad Labem, aneb do Nimburka, do kteréhožby nám města ukázali, w duom ctného hospodáře tu kdežby nám od nich bylo ukázáno. A w tom ležení máme a slibujem my wšichni nadepsaní rukojmě ležeti a to leženie konati a plniti a nižádným práwem z něho newyjiežděti ani wychoditi tak dlúho, dokudžbychom swrchupsaných peněz nedali a nezaplatili úplně a docela, i se wšemi škodami, kteréžby pro nezaplacenie těch swrchupsaných peněz kterakkoliwěk wzali, ježtoby je dobrým swědomím bez wěrowánie a bez přísah ukázati mohli. A přes to, ležme my rukojmě neb neležme, jistě neplniwše swrchupsaných peněz: dáwáme plnú moc a práwo wěřiteluom našim swrchupsaným, aby swrchupsané penieze, jistinu i škody, mohli wzieti a dobyti mezi křesťany nebo mezi židy pod lichwami na naši na wšech rukojmí společnú škodu a nerozdielnú. A ktožby tento list měl s swrchupsaných haitmanuow neb jejich náměstkuow dobrú wuolí: ten má jmieti túž moc a též práwo ke wšem wěcem swrchupsaným, jako oni sami.

A když nadepsané knieže k těm čtyřem kusuom přistúpí, a puol léta w nich setrwá, skutečně se ukazuje w přijímánie těla a krwe pána Krista: tehdy my swrchupsaní haitmané a obce, anebo naši náměstkowé, slibujem jemu anebo rukojmím jeho tento list zase wrátiti. Paklibychme jeho newrátili, tehda wiece moci nemá mieti k upomínaní kterých základuow nadepsaných.

Toto také znamenitě přimienujem my swrchupsané knieže a rukojmě, že žádným obyčejem, kterýžkoli bychom mohli v swětě aneb z toho listu sobě ku pomoci wymysliti, prázdni tohoto slibu w tomto listu položeného nebudem moci býti, leč to wšechno, což w tomto listu stojí psáno, my knieže swrchupsané bez pomčenie učiníme, aneb my rukojmě nadepsaní základ podlé tohoto listu položíme.

A tomu na swědomí, potwrzenie a pro lepší jistost, pečeti swé wlastní sme podlé nadepsaného kniežete, kněze Přemka, k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán a psán w Opawě, léta od narozenie syna božieho M^o ccccxxxi^o, ten pátek dne a hodu swatého Wáclawa dědice českého.