Ctihodnému otci a pánu v Kristu, panu Janovi, opatovi ze Cîteaux, svému milému učiteli. Velmi ctihodný otče a pane. Dnes pro mě poslal věhlasný kníže a pán, pan Vilém, vévoda bavorský a ochránce svatého koncilu, a ukázal mi dopis, který mu poslal týž svatý koncil, a chtěl abych na něj složil dictarem odpověď jeho jménem. Hned jsem mu odpověděl: „Pane, nemůžete odpovědět lépe, než když listonoši řeknete, že chcete dorazit do Basileje zároveň s ním nebo dříve, protože, když napíšete, nezpůsobíte tím radost, ale budete mučit příliš dlouhým čekáním.“ Moje rada se mu zalíbila, a tak odtud ještě toho dne, jak původně zamýšlel, odešel a vydal se bez meškání na cestu k vám. A abych se vyjádřil stručně, k čemuž mě nutí časová tíseň: jestliže já, váš syn, z toho všeho, co slyším, správně usuzuji, pak, jestli nebudete pokračovat v koncilu a nepomůžete tak církvi v hrozivých potížích, do kterých zabředla, už mi nezbývá žádná naděje, co se týče její časného přežití v Německu, a to především nyní. Někteří hladovci totiž s nadějí očekávají jakoukoliv příležitost, aby zveličovali chyby, které se u vás objeví. Když tuto příležitost dáte, už to nikdy za našeho života nenapravíme. A jistě nemůžeme dát žádnou nebezpečnější, ale ani oprávněnější periculosius sed verius příležitost, než když nebudeme pokračovat v započatém koncilu. Povolali jsme bratry a otce ze všech částí světa, dokonce jsme pozvali i naše nepřátele husity, jejichž odpověď očekáváme každým dnem. A kdybychom my, zatímco se pozvaní, jak doufáme, připravují přijít, měli utéct, jaká by to prosím byla směšná hanba a pohoršení! Aby tedy nezískala navrch nepravost těch, kteří o toto usilují, ať naši otcové co nejrychleji napíší a odpovědí svým nunciům, jedním – a to neužitečným – z nichž jsem já, který zde čekám s mým otcem a druhem, panem převorem basilejských bratří kazatelů, čekám na odpověď husitů, na ty věci, které jsem soukromě napsal panu legátovi v nepřítomnosti mého řečeného druha, protože drby, které se šíří mnohé odrazují, pohoršují a uráží. Proto je nutně třeba, abychom některé povzbudili nějakým vaším novým nedávným dopisem a pohnuli je k příchodu do Basileje. Včera jsem byl s jedním člověkem, který, jak říkal, odešel z Říma Romam ut dixit exivit ve svátek svatého Štěpána prvomučedníka, který svému hostiteli, jednomu z Norimberských konšelů, veřejně sdělil, a ten opíraje se o jeho slova, řekl ostatním konšelům, a teď se to všude po světě píše a šíří, že prý byl ve Městě, když papež údajně odvolal tento koncil a odložil jej prý o 18 měsíců. A tvrdil to tak vytrvale, že to teď po něm mnozí opakují, pročež mnozí začali pochybovat. Hodilo by se tedy, bude-li se to mým pánům zdát vhodné, nás nějakým novým dopisem, co nejrychleji to bude možné, zpravit o opaku, abychom tuto zprávu mohli předat ostatním. Ať vás spolu s ostatními řídí Nejvyšší. Napsáno v Norimberku dne 25. ledna roku 1432 atd. Již vícekrát jsme vám, našim otcům, napsali, ale stále jsme ještě nedostali žádnou odpověď, čemuž se někteří podivují, zatímco se sem totiž píše jiným, jsme opomíjeni my, od kterých jsou každodenně toužebně žádány novinky o vašich pokrocích, a my nemůže nic odpovědět. Hodilo by se, kdyby se vám to zdálo vhodné, aby se někomu uložil úkol, aby nám, kdykoliv se naskytne vhodný posel, napsal něco o tom, co se děje. Pan opat z Langheimu byl na cestě k vám, ve které má v úmyslu pokračovat, a nyní se z Boží milosti zotavuje ze své těžké nemoci, do které upadl, a, jak věřím, velmi brzy bude pokračovat ve své cestě. Také pan opat ebrašský bude do osmi dní na cestě k vám a poslal dopis panu opatovi z Rein. Ale obávám se, že tento nebude moct dorazit, kvůli jeho tělesnému zdraví, o němž se říká, že je chatrné. A je opravdu zjevné, že i kdyby nestálo v cestě nic jiného, měli bychom být vůči těm, kteří cestu odkládají, shovívaví kvůli špatnému stavu a náročnosti cest. Odpusťte mně, vašemu maličkému, neuhlazenost mého dopisu: udělal jsem totiž v kratičkém čase, co jsem mohl. Na věky se mějte dle vaší libosti. Pokorný služebník Vaší otcovské ctihodnosti, bratr Jan z Maulbronnu.