Já Hájek z Hodětína, purkrabie na Zwiekowě, i s svými erby, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie, nebo čtúce uslyšie, že jakož sem byl peněz zajal pro potřeby královy, pána svého milostivého, u pana Pušky dobré paměti, tu sem byl za ty penieze zastavil v rukojemstvie slovutné panoše Wiléma z Prostého a Bernarta z Byšic podlé jiných rukojmí; tu sem jich z toho rukojemstvie odvaditi nemohl, než oni sú sč sami svými penězi odvadili. A já sem jim i jich erbóm na tom dal, i mocí tohoto listu dávám i dědičně postupuji, puol deváta lana v Olešné v té vsi, ježto leží pod Načeracem, na lidech usedlých, kteříž platí a platiti mají platu ročnieho s lanu do roka sedmdesát grošuov, z těch lanóv jeden lan platí bez dvú sedmdesát grošuov a mlýn dvadceti grošuov, a v Daměnicích v té vsi tři lany, kteříž platí také a platiti mají platu ročnieho každý s lanu do roka kopu a pět grošuov, na tom všem sbožie, jakož mi sě dědičně a spravedlivě dostalo po smrti nebožce paní Jitky sestry mé, a Dluhomilové někdy řečené, se vším plným panstvím i se všemi plnými požitky; sobě já tu ani svým erbóm nižádného práva nezuostavuji, než tak aby oni svrchu psaní Wilém a Bernart i jejich erbové mohli to prvé psané sbožie prodati, dáti, zastaviti a učiniti jako s svým vlastním dědictvím. A ten svrchu psaný plat, což jeho muož býti, dal sem jim kopu platu po desieti kopách grošuov na jich dielech; a jestliže by co viece mimo tyto svrchu psané penieze za to rukojemstvie zuostalo, to mi mají navrátiti; pakli by se co nedostalo, to jim mám i slibuji dodati bez jich beze všie škody. A to prvé psané sbožie mám jim zpravovati i čisto učiniti před křesťany i před židy, před sirotky i před věny, před světskými i před duchovními, tak jakož právo a obyčej jest v zemi České, a to jim i jich erbóm vložiti a vepsati ku pravému dědictvie na prvnie suché dni nebo na druhé nebo konečně na třetí, když budú dsky zemské u Praze otevřieny; pakli jiné právo kteréžkolivěk v této České zemi bylo by, že by desky zemské byly zrušeny, ale týmž právem jim mám i slibuji zpravovati svými náklady a bez jich všie škody. A ktož by tento list měl s svrchu psaného Wiléma neb Bernarta dobrú volí, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo ke všem věcem v tomto listu psaným, jakož oni sami. A toho všeho pro lepšie svědomie, jistost i potvrzenie, svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil s svú dobrú volí i s svým dobrým vědomím, a na svědomie k mé prosbě pan Hašek ze Zwieřetic, pan Jindřich z Dubé a Jindřich Žakowec z Lažan, Přibík z Borowice, Petřík Swatomír z Dúdlek (sic) a Kunrat Jedlice z Petrowic, své jsú pečeti přivěsili podlé mne k tomuto listu. Jenž jest dán na Zwiekowě, léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyři sta dvamezcietmého léta, tu sobotu před svatým Matějem. (Intabulata MCCCCLIV, feria sexta quatuortemporum quadragesime).