Král Zikmund připomíná Oldřichovi z Rožmberka, že knížata a říšské vojsko, které král shromáždil k potlačení nepokojů v Čechách, již leží před Českým lesem (před lesem), a že dnes chtějí s celou válečnou silou překročit řečený les, zaútočit na nepřátele, a tím přispět ke obecnému blahu v Čechách. V této situaci by se nyní všichni měli podílet na tom, aby zlo bylo poraženo. Proto Zikmund žádá od tebe žádáme, snažně napomínáme i prosíme Oldřicha, aby poskytl pomoc a radu markraběti Fridrichovi Braniborskému (osviecenému Fridrichowi markrabí branburskemu), Zikmundovu strýci ujci našemu a nejvyššímu hejtmanovi. V případě, že Oldřich uzavřel s nepřáteli příměří nebo jiné dohody, má je okamžitě zrušit, vyrazit proti nepřátelům a působit jim škody. Pokud to Oldřich udělá, král Zikmund mu projeví vděčnost ješto vším dobrým chceme zpomenúti. V opačném případě se Zikmund může domnívat, že Oldřichova nečinnost bude vyplývat z jeho neochoty. Zikmund doufá, že když všichni společně zaútočí na husity bude-li všady tak na ně saháno, mohou být poraženi že jim bohdá konec bude. Proto král Zikmund napsal všem ostatním pánům, rytířům a panošům přináležejícím k jeho straně v Čechách a přikázal jim, aby rovněž zakročili proti nepřátelům a též sme všem jiným pánóm, rytieřóm i panošiem s našie strany psali a přikázali, aby též proti nepřátelóm učinili.