Král Zikmund píše biskupovi z Tartu (episcopo Tarbatensi) Dětřichovi Reselerovi o kacířích v Čechách, kteří bojují proti katolickému náboženství skrze šíření falešných výkladů svatého písma quantis insidiis et iaculis per dogmatisaciones scripturarum falsas et erroneas hereticorum in Bohemia pululantium impugnetur fides nostra a usilují skrze velkou krutost, tyranii, oheň a meč odstranit pravou víru. Nadto se snaží svést každého, koho jen mohou, a skrze falešné řeholníky rozšiřovat svoji sektu sectam suam per pseudofratres dilitando. Jelikož se nespokojili s tím, že nakazili celé Čechy (non contenti, quod Bohemiam penitus inficere), vyslali své následovníky k cizím národům, aby oklamávali nevinné duše. Husité si do Čech pozvali litevského knížete Zikmunda Korybutoviče (quendam Sigismundum ducem Lythwanuie), pod jehož ochranná křídla se chtějí skrýt, aby mu předali vládu v Českém království (pro capiendo dominio regni Bohemie et pro tuicione eorum invitarunt). Ten se s nimi sjednotil v jejich zlobě, kterou nazývají bratrstvím in sua malicia, quam fraternitatem nominant, a pochvaluje a legitimizuje jejich bludy. Litevský kníže Vitold (dux Witoldus) vyslal na podporu husitů v Čechách početný vojenský oddíl Poláků včetně Tatarů magna Polonorum copia iunctisque sibi Tartaris; zapomněl přitom na svou čest a počínal si bezuzdně, když se snažil stále více šířit tento smrtelný jed, jenž sám započal.

Král Zikmund přesto doufá v Nejvyššího, který má všechny věci ve svých rukou a jehož vládou je všechno řízeno, a upřímně horlí pro obranu křesťanské víry, již chce chránit světským mečem, jak se sluší. Proto napsal velmistrovi řádu německých rytířů, Pavlovi z Rusdorfu (Paulum magistrum generalem ordinis domus theutonicorum), zemskému mistrovi v Livonsku (magistrum Livonie) a zemskému mistrovi v Německu (magistrum per Almanniam), a pozval je a jejich řád jako bojovníky Krista a Kristova kříže Christi pugiles et crucis Christi propugnatores k podpoře boje proti kacířům a jejich podporovatelům. Ze stejného důvodu se obrací na biskupa z Tartu a jeho leníky tu et vasalli tui, kteří jsou jako duchovní ještě více než ostatní katolíci zavázání k potlačování kacířství a jeho stoupenců. Proto ho král Zikmund nabádá z moci římského krále, aby přikázal všem svým leníkům a svým poddaným omnes et singulos vasallos et subditos připravit spolu s biskupem vojenský oddíl a spojit se s livonským zemským mistrem a jeho rytíři. Takto mají společně se vší vojenskou mocí vystoupit proti všem nepřátelům a podporovatelům kacířů tak, že napadnou jejich území quod omnes vna tecum se ad arma parent et cum venerabili magistro Livonie et suis de Livonia contra omnes ordinis inimicos et hereticorum fautores omni potencia insurgant hostiliter et procedant, ipsorum terras et dominia invadendo. Král věří, že biskup nebude tuto výzvu ignorovat, jinak by ho musel považovat za přítele kacířů a jejich podporovatelů quod si facere neglexeritis … extunc non amicos fidei sed zelatores heresis et fautores hereticorum fore vos conferemus. Král dále věří, že biskup při krocení zla Kristových nepřátel nebude dbát na své síly, prostředky ani nebezpečí. Díky tomu získá biskup u Boha neuvadající zásluhy, chválu u lidí a u krále Zikmunda vděčnost, který ve svém čase mu odplatí hodnotnými dary.