Jan Heřmanův z Kralovic (Johannes Cralowicz), kanovník v metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze (canonicus Pragensis), mistr svobodných umění magister in artibus
, bakalář církevního práva bacalarius in decretis
a držitel farního kostela v Domažlicích (ecclesiam parrochialem in Tusta Pragesis diocesis obtinens), žádá papežský stolec o abolici z nezpůsobilosti, vzniklé kvůli níže specifikovaným transakcím s církevními benefici, a o udělení provize, případně o příkaz k udělení provize k děkanství a optované prebendě v kapitule u sv. Víta. Svou žádost zdůvodňuje následovně: za vlády Baldassara (Baldassare), biskupa v Tusculum (episcopo Tusculano), který byl ve své obedienci nazýván Janem XXIII. (tunc Johanne vicesimotercio nuncupato in sua obediencia), se uvolnilo smrtí Františka z Benešova (Francisci de Benossow), notáře apoštolského stolce apostolice sedis notarii
, jenž byl také referendářem referendarii
, komorníkem cubicularii
a podjáhnem subdiaconi
papežů Urbana VI. (Urbani sexti) a Bonifáce IX. (Bonifacii noni), a zemřel mimo kurii, arcijáhenství v katedrále sv. Víta (maioris ecclesie Pragensis), které je zde kurátní úřad i důstojenství. Zmíněný Jan z Kralovic poté přijal toto arcijáhenství řádnou autoritou nedbaje apoštolských rezervací, o nichž však tehdy nevěděl. A pak, poněvadž držel společně arcijáhenství a řečený farní kostel v Domažlicích a pobíral z nich důchody proti ustanovení „Execrabilis“1 Vyhlášená 19. 11. 1317 papežem Janem XXII; Extrav. Jo. XXII, tit. III de praebendis et dignitatibus, in: CIC II, col. 1207-1210; ke konstituci viz Lux 1904, s. 26-27.
i jiným sankcím, se tohoto arcijáhenství vzdal; následně ho opět přijal směnou s jistým Mikulášem Kozlíkem (Nicolao Cozlik) za kanovnictví a prebendu v kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla v Mělníce (ecclesie Melnicensis) a tato směna byla učiněna řádnou autoritou a mimo kurii. Potom ho opět držel delší čas společně s jiným farním kostelem a pobíral z nich důchody. Poté se arcijáhenství opět vzdal z důvodu směny učiněné řádnou autoritou a mimo kurii s Mikulášem Jindřichovým z Prahy (Nicolao Henrici de Praga) za stále kanovnictví u kostela sv. Jiří na Pražském Hradě (in ecclesia s. Georgii in castro Pragensi), a toto beneficium přijal a držel společně se zmíněným farním kostelem v Domažlicích, pobíraje z nich důchody. Pak opět z důvodu směny učiněné řádnou autoritou a mimo kurii se tohoto beneficia s farním kostelem vzdal a směnil je s jakýmsi Bohuslavem z Krnova (Bohuslao de Krnowia) za děkanství v kapitule u sv. Víta, které je tam kurátním úřadem i důstojenstvím; posléze si k tomuto děkanství vyžádal optavit
, dle práva a zvyku řečeného kostela, prebendu, která se uvolnila smrti Václava z Obory (Wenceslai de Radcz) mimo kurii, a které se vzdal řečený Bohuslav z Krnova. Tato beneficia pak držel a pobíral z nich skutečně důchody. Papežský stolec však udělil provizi k takto uprázdněnému děkanství a prebendě v kapitule u sv. Víta Osvaldovi z Mengersreutu (Oswaldus de Meyngersreuut), rektorovi farního kostela v Gremsdorfu (rector parrochialis ecclesie in Grensdorff) v bamberské diecézi (Bambergensis diocesis), který předložil spor o zmíněné děkanství k papežské kurii. V době, kdy ještě nedošlo k vykonání citace „ad partes“ zmíněného Jana, rozhodl se uvedený žalobce svobodně rezignovat na svou papežskou provizi a všechna práva, která mu v tomto sporu náležela, a to také nyní učinil k rukám papeže. Proto zmíněný Jan z Kralovic, který byl již před dlouhým časem oloupen husity per Hussitas
o všechny důchody ze svých beneficií, žádá papežský stolec o zmíněnou abolici z nezpůsobilosti, o přijetí rezignace zmíněného Osvalda, a o udělení provize k zmíněnému děkanátu a optované prebendě v kapitule u sv. Víta, jejichž důchody v prvním případě nepřevyšují 40 a v druhém případě také 40 hřiven stříbra, a které se uvolnily jakýmkoliv způsobem nebo zmíněným odstoupením Osvalda z Mengersreutu či rezignaci jistého Martina, kněze pražské diecéze, ať už by se tak stalo u kurie před papežem či vicekancléřem nebo mimo kurii. Žádá také, pakliže by to bylo užitečné, aby tak bylo učiněno s výše uvedeným udělením, schválením a přijetím zmíněné rezignace, a také, nakolik to bude nutné, aby bylo výslovně uvedeno, že před časem papež Jan XXIII. uznal řečeného Jana z Kralovic ve věci arcijáhenství v katedrále sv. Víta a zmíněného farního kostela za způsobilého k jejich držbě a obě beneficia mu udělil, stejně tak, aby bylo uvedeno, že sice nechal papež Martin V. poté vydat o výše uvedené habilitaci a provizi listinu s incipitem „Racioni congruit“, ale podle znění této listiny scházely výše uvedené záležitosti o odstoupeních z beneficií a o nových uděleních, proto by mělo být v kanceláři zřejmé, že byla apoštolskou autoritou podpořena držba kanonikátu s prebendou v kapitule u sv. Víta a v kolegiatní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (s. Petri Wissegradensis Pragensis diocesis) s udělením, že je lze doživotně držet společně i proti určitým konstitucím a nařízením; roční důchod obou zmíněných beneficií nepřevyšuje 55 hřiven stříbra.2 Tatáž suplika s pozdějším datem 20. března 1423 je zapsána ve stejné knize papežských register suplik ještě jednou s drobnými změnami v jakosti obou udělovaných beneficií; uvádí se zde odhad důchodů děkanství a prebendy na 45 hřiven stříbra; také signatura zní jinak: Fiat ut petitur et habilitamus O.
Papež Martin V. schvaluje supliku na doživotí Fiat ad vitam O.
.
Jakub Václavův z Kralovic (Jacobus Wenceslai de Cralowicz), vyhnanec, exul
, klerik pražské diecéze (clericus Pragensis diocesis), mistr svobodných umění magister in artibus
a bakalář církevního práva bacalarius in decretis
, který byl oloupen o své příjmy a majetky husity per Hussitas
a viklefisty Wyklefistas
, žádá papežský stolec, aby mu udělil provizi k arcijáhenství v katedrále sv. Víta (ecclesie Pragensis), jehož roční důchod nepřevyšuje 55 hřiven stříbra, a k farnímu kostelu v Domažlicích, jehož roční důchod nepřevyšuje 50 hřiven stříbra, a obě beneficia se uvolnila tak, jak je uvedeno v předchozí suplice; zároveň žádá o dispens, aby mohl obě beneficia držet společně po dobu pěti let. Těmto udělením nemá vadit, že v předchozí suplice zmíněný Mikuláš Jindřichův z Prahy držel výše uvedené arcijáhenství snad více než osm let a jistý Václav držel zmíněný farní kostel v Domažlicích po více než sedm let, a v obou případech nespravedlivě; dále nemá vadit, že vede v apoštolském soudním paláci spor o kapli svatého Mořice na Pražském Hradě (capella s. Mauricii in castro Pragensi), která je sinekurní, a jejíž roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra; také že mu papež Martin V. nedávno udělil kanonikát a prebendu v kapitule u sv. Víta, které se uvolnily určitým způsobem a jejichž roční důchod nepřevyšuje 25 hřiven stříbra; také nemá vadit polovina prebendy téhož většího kostela pražského a oltář sv. Michaela v sakristii řečeného kostela altari s. Michaelis in sacristia dicte maioris ecclesie
, jejichž roční důchod nepřevyšuje v prvním případě 12 a v druhém případě sedm hřiven stříbra.
Jakub Václavův z Kralovic (Jacobus Wenceslai de Cralowicz), mistr svobodných umění a rektor kaple sv. Mořice na Pražském hradě (rector capelle s. Mauricii in castro Pragensi), žádá papežský stolec o nové udělení poloviny prebendy v kapitule u sv. Víta (maioris ecclesie Pragensis) a potvrzení jejího nabytí formou směny výše uvedené kaple za polovinu řečené prebendy, kterou držel Řehoř Tomášův z Prahy (Gregorio Thome de Praga). Výše řečený žadatel zmíněnou polovinu prebendy nyní sice drží, ale nebyl si jist, zda směna, udělení a nabytí prebendy proběhlo v souladu s právem a ustanoveními apoštolského stolce, proto žádal o novou provizi z moci papežské. Tomuto udělení nemá vadit totéž, co je uvedeno v předchozí suplice.
Papež Martin V. schvaluje supliku v obou případech bez výhrad Fiat ut petitur pro utroque O.
.
B. p. Dudum bo. me. Baldessare, episcopo Tusculano, tunc Johanne vicesimotercio nuncupato in sua obediencia, adhuc presidente, vacante archidiaconatu maioris ecclesie Pragensis, qui curatus et dignitas inibi existit, per obitum quondam Francisci de Benossowa), apostolice sedis notarii ac quondam Urbani sexti et Bonifacii noni referendarii, cubicularii et subdiaconi extra Romanam curiam defuncti, dev. vester Johannes Cralowicz, canonicus Pragensis, magister in artibus et bacalarius in decretis, tunc ecclesiam parrochialem in Tusta Pragensis diocesis obtinens, illum auctoritate ordinaria contra reservaciones apostolicas, quarum tamen ipse Johannes tunc ignarus fuerat, extitit assecutus. Et deinde, postquam archidiaconatum et parrochialem ecclesiam predictos insimul contra constitucionem „Execrabilis“ et alias canonicas sancciones aliquamdiu tenuerat et fructus ex eis perceperat, archidiaconatu ipso simpliciter dimisso, expost eundem archidiaconatum ex causa permutacionis extra eandem curiam auctoritate ordinaria cum quodam Nicolao Cozlik pro canonicatu et prebenda ecclesie Mielnicensisb) dicte diocesis celebrate denuo assecutus, postquam illum item cum alia parrochiali ecclesia aliquamdiu tenuerat et fructus similiter perceperat, eodem archidaconatu per ipsum ex causa permutacionis eadem auctoritate extra dictam curiam cum quodam Nicolao Henrici de Praga celebrate pro quodam perpetuo beneficio ecclesiastico canonicatus nuncupato in ecclesia s. Georgii in castro Pragensi dimisso, beneficium huiusmodi assecutus et illud extunc aliquando eciam cum dicta parrochiali ecclesia, similiter fructus ex eis percipiendo, detinuerat; beneficio et parrochiali eccleisa predictis ex simili permutacionis causa extra dictam curiam cum quodam Bohuslao de Krnowia auctoritate predicta celebrate pro decanatu eiusdem maioris eccleise, qui similiter curatus et dignitas est, dimissis, decanatum huiusmodi ac tandem premissis sic stantibus prebendam ipsius maioris ecclesie, per obitum quondam Wenceslai de Radezc) extra dictam curiam defuncti vacantem, iuxta statuta et consuetudines eiusdem maioris ecclesie, priori sua prebenda, quam tunc inibi obtinebat, dimissa, optavit illamque extitit assecutus fructus ex eisdem decanatu et prebenda similiter de facto percipiendo. Cum autem … dev. vester Oswaldus de Meyngersreuutd) rector parrochialis ecclesie in Grensdorffe) Bambergensis diocesis, cui eadem Stas Vra nuper de dictis decanatu et prebenda maioris ecclesie Pragensis sic, ut premittitur, vacantibus graciose concessit provideri, quique, ut dicitur, causam propterea super decanatu et prebenda ecclesie huiusmodi contra prefatum Johannem in curia Romana committi et citacionem nondum execucioni demandatam ad partes decerni obtinuit, concessioni … et omni iuri sibi in dictis decanatu et prebenda ecclesie maioris Pragensis … quomodolibet competenti sponte et libere resignare proponat seu exnunc in manibus Stis Vre resignat, supplicatur … pro parte dicti Johannis, qui per Hussitas fructibus omnium beneficiorum suorum, eciam predictorum, iam a diu spoliatus extitit et nichil ex eis interim percipere potuit, prout nec percipit de presenti, quatenus omnem inhabilitatis et infamie maculam seu notam per eum premissorum occasione contractam penitus abolentes3 Viz regest.
, dictam resignacionem admittere et eidem Johanni de decanatu, cuius quadragintaf), et optata prebenda huiusmodi, cuius eciam quadragintag) marcharum argenti fructus etc. communi extimacione valorem annuum non excedunt, sive premisso, sive aliis quibusvis modis aut per huiusmodi cessionem ipsius Oswaldi seu per resignacionem cuiusdam Martini, presbiteri dicte diocesis, in dicta curia vel extra eam in manibus Stis Vre vel vicecancellarii aut alterius cuiuscunque … factam … vacent … , dignemini misericorditer providere seu provideri mandare4 Viz regest.
cum concessione, admissione et recepcione cessionis huiusmodi, si expedit, et eciam cum expressione, in quantum oportunum sit, quod dudum prefatus Baldassar, tunc Johannes XXIII., ipsum super detencione etc. archidiaconatus et parrochialis ecclesie predictorum et percepcione fructuum ex eis habilitari et de ipsis archidiaconatu et parrochiali ecclesia sibi in forma „Racioni provideri concessit et super quibus quidem habilitacione et provisione litteras Stas Vra ongruit“ postmodum expediri fecit, sed illis minime secundum tenorem dictarum litterarum dimissis, aut nova collacione de ipsis sibi facta, quod maioris predicte cum prebenda et s. Petri Wissegradensis Pragensis diocesis ecclesiarum canonicatus cum indulto de tenendo illos insimul ad vitam suam contra certa ordinaciones et statuta auctoritate apostolica suffulta in cancellaria exprimenda et quorum fructus etc. vigintiquinque marcharum argenti … valorem annuum non excedunt5 In marg. adnotatur: „Cassata, quia originalis cassata, sed scripta propter sequentem, que se refert ad eam.“ Eadem supplicatio etiam in fol. 166r–167r eiusdem tomi registrorum, sub datis autem „terciodecimo kal. Aprilis a. sexto“ (20. Martii 1423), registrata invenitur.
…
Fiat ad vitam O.h)
Item supplicat … dev. vester Jacobus Wenceslai de Cralowicz, magister in artibus et bacalarius in decretis, clericus Pragensis diocesis, exul rebus et bonis suis per Hussitas et Wyklefistas spoliatus, quatenus sibi . . . de archidiaconatu ecclesie Pragensis … , cuius etc. vigintiquinque, necnon de parrochiali ecclesia in Tusta predicta, cuius viginti marcharum argenti fructus etc. … valorem annuum non excedunt, adhuc sedundum premissa in precedenti supplicacione contenta vacantibus … , dignemini misericorditer providere ac secum, ut ipse archidiaconatum et parrochialem ecclesiam huiusmodi recipere et per quinquennium insimul retinere … valeat, dignemini misericorditer dispensare. Non obstantibus, quod predictus Nicolaus archidiaconatum per octo et forsan ultra et quidam Wenceslaus parrochialem ecclesiam huiusmodi per sex vel septem aut plures annos detinuerunt et detineant indebita occupata et quod idem Jacobus super capella s. Mauricii in castro Pragensi, que est sine cura, cuius possessionem habet et cuius octo, in palacio apostolico litigat et nuper Stas Vra sibi de certis cannonicatu et prebenda dicte maioris ecclesie, tunc certo modo vacantibus, cuius vigintiquinque, graciose concessit provideri, ac media prebenda eiusdem maioris ecclesie, cuius duodecim, necnon altari s. Michaelis in sacristia dicte maioris ecclesie, cuius septem marcharum argenti puri fructus … valorem annuum non excedunt …
B. p. Nuper … Jacobus Wenceslai de Cralowicz, rector capelle s. Mauricii in castro Pragensi, arcium magister … , cum dev. vestro Gregorio Thome de Praga ipsam capellam s. Mauricii et mediam prebendam ipsius maioris ecclesie Pragensis in partibus invicem permutarunt, ipseque Jacobus vigore permutacionis huiusmodi ipsam mediam prebendam extitit assecutus, quam tenet et possidet pacifice de presenti; dubitat tamen … Quare supplicat … dictus Jacobus, quatenus permutacionem, assecucionem et institucionem ratas et gratas habentes, eidem Jacobo dictam mediam prebendam … dignemini de novo misericorditer providere. Non obstantibus omnibus et singulis in supplicacione precedenti contentis …
Fiat ut petitur pro utroque O.
Datum Rome apud s. Petrum quinto id. Marcii a. sexto.
In marg.: H. prothonotarius – a) Benessow' in fol. 166 – b) ,Melnicensis‘ in fol. 166 – c) ,Radecz‘ in fol. 166 – d) ,-reut‘ in fol. 166 – e) ,Gronsdorff‘ in fol. 166 – f) ,quadragintaquinque‘ in fol. 166 – g) ,quadragintaquinque' in fol. 166 – h) ,Fiat ut petitur et habilitamus O.‘ in fol 167