KOMPLETNI REFERENCE PUVODNI LISTINY
Tento list byl znám ze spisu Ondřeje z Řezna, který jej zařadil do své kroniky (Höfler 1865b, s. 433–435, č. 13), Maurer 1877, s. 44–46 zařadil uvedený list do 10. srpna 1423. Opis listu (D) přitom na místo
Dle edice UB I, s. 289–291, č. 264 s přihlédnutím k modernímu překladu.
Dle edice UB I, s. 289–291, č. 264.
Dle překladu Zachová et kol. 2020, s. 107–108, č. 26.
N/A
soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
prostý opis z 19. století
prostý opis
Polský král
Wladislaus dei gracia rex Polonie. Littwanieque princeps supremus et heres Russie etc. Venerabilibus, patribus Conrado archiepiscopo Moguntinensi locumtenenti, Theodrico Coloniensi et Ottoni Treuerensi archiepiscopis sacri Romani imperii per Germaniam, Italiam, Galliam et regnum Arelatense archicancellariis, Illustribus Ludowico comiti palatino Reni, sacri Romani imperii archidapifero ac duci Bauarie, Friderico duci Saxonie eiusdem sacri imperii archimarscalco, marchioni Misnensi et langrauio Thuringic, ac Friderico marchioni Brandeburgensi, archicamerario, burgrauio Nurnbergensi, principibus electoribus amicis nostris Karissimis. Salutem et fidei profectibus pleno desiderio animi intendere.
Venerabiles patres ac illustres principes, amici et fratres Karissimi! Litteras vestras de mense Julii proxime preterito nobis scriptas et aliorum venerabilium patrum et principum inclitorum sacri imperii Romani electorum meminimus recepisse, et nostris ad easdem Sinceritates Vestras rescripsisse. Ex quibus patuit, qualiter apud Vestras Sinceritates et eorundem principum presenciam de receptacione et subsidiis hereticorum perniciosissimorum de Bohemia fuimus delati innocenter, licet tunc inclitus princeps Alexander alias Witoldus magnus dux Litwanic etc. frater noster karissimus, cui jurejurando promiserunt errores relinquere, et ad sinum sancte matris ecclesie vniversalis reuerti, si eos ad protegendum susciperet, ad illos quasdam gentes suas direxerit, putans ipsos potuisse suasu boni consilii ad viam veritatis reducere, quos viderat in perniciem tante iniquitatis prolapsos, nec alia via absque graui multorum christifidelium periculo et scandalo conuertendos. Sed postquam adhibita fideli ct constanti opera et sollicitudine in conuersione eorum nequiuisset proficere et magis ac magis comperisset in deuia ipsos declinare, et dure ceruicis semper sequi sentenciam, continuo non distulit se ab ipsis subtrahere, et gentem suam, quam hoc zelo et non cupidine uel ambicione aliqua extranea in medio ipsorum posuerat, reuocauit. Ex quo vero cum serenissimo principe domino Sigismundo Romanorum et Vngarie etc. rege, fratre nostro karissimo, postquam odia, que inter nos satore procurante zizanie fuere paulisper suscitata, sine tamen graui discrimine, domino prouidente vndique pacatis discordiis ad summe caritatis rediuimus amplexus, ob profectionem fidei orthodoxe et christifidelium consolacionem et tutelam, decreuimus contra prefatos hereticos nostram et prefati fratris nostri Alexandri etc. potenciam exercitus in exterminium eorum, quos propria excecauit malicia, cum prefato domino Sigismundo rege Romanorum etc. domino exercituum dirigente destinare. Contra quos dudum prefato domino Sigismundo etc. prenotabiles amicos nostros obtulimus subsidiaque tunc a nobis distulit recipere, forte commoditatem contra ipsos ad huc prestolando meliorem. En Vestre Sinceritates potuerunt oculis subicere et eciam experimento palpare, si vera sunt, que de nobis et fratre nostro Alexandro predicto in conspectu vestro et aliorum principum orthodoxorum procax emulorum nostrorum effudit inuidia et estus odiencium conflauit. Quapropter Sinceritates Vestras petimus, ut de cetero famam nostram coram uobis deprauantibus, quos non zelus boni, sed malicia mouet, non velitis fidem apponere, sed eos qui audent innocenciam puram hominum apud uos sub specie religionis christiane accusare, velitis exacerbare et a vestra eicere presencia, ne valeant consciencias vestras scrupulis inuoluere et penitudinem vobis, quos nulla factio domino protegente accusauit, procurare. Datum in Cracouia CEV, s. 585–586 ,č. 1078: in Kroszno die mensis aprilis.
Vladislav, z Boží milosti polský a litevský král, nejvyšší kníže a dědic Ruska atd. Ctihodným otcům Konrádovi, který zastává úřad mohučského arcibiskupa, Dětřichovi, arcibiskupovi kolínskému, a Otovi, arcibiskupovi trevírskému, arcikancléřům Svaté říše římské v Německu, Itálii, Galii a v Království arelatském, slovutným Ludvíkovi, falckraběti rýnskému, číšníku Svaté říše římské a vévodovi bavorskému, Fridrichovi, vévodovi saskému, arcimaršálkovi téže Svaté říše, markraběti míšeňskému a lantkraběti durynskému, a také Fridrichovi, markraběti braniborskému, arcikancléři, purkrabímu norimberskému, knížatům kurfiřtům, našim nejdražším přátelům, pozdrav a upřímnou touhu směřovat k prospěchu víry.
Ctihodní otcové a slavná knížata, přátelé a bratři nejmilejší! Pamatujeme se, že jsme dostali list z nedávno uplynulého měsíce července, který jste nám vy a další ctihodní otcové a slavná knížata, kurfiřti Svaté říše římské, napsali, a že jsme na něj Vašim Jasnostem odepsali. Z listu je zřejmé, že jsme byli u Vašich Jasností a před těmito knížaty nevinně obžalováni z přijímání a podporování nebezpečných kacířů z Čech. Připusťme, že tehdy slavný kníže Alexandr, jinak zvaný Vitold, velkokníže litevský atd., náš nejdražší bratr, k nim poslal své lidi, neboť mu pod přísahou slíbili opustit bludy a navrátit se do lůna svaté matky univerzální církve, přijme-li je do ochrany. Měl za to, že ty, které viděl propadat tak velké nepravosti a záhubě, může přivést zpět na cestu pravdy domluvou a dobrou radou a že jiným postupem nemohou být obráceni bez vážného ohrožení a pobouření mnoha věrných křesťanů. Ale když ani po vynaložení stálého a vytrvalého úsilí a péče nemohl nijak uspět v jejich obrácení k víře a zjišťoval, že se více a více dostávají na scestí a stále se tvrdošíjně drží svého názoru, už dále neváhal a odvrátil se od nich a odvolal své lidi, které usadil v jejich středu právě z této horlivé snahy, nikoli z touhy či dychtění po něčem cizím.
Proto pak po vší té zášti, která mezi námi nakrátko vznikla přičiněním rozsévače plevelu, aniž však způsobila velkou škodu, a poté co prozíravostí Boží všude utichly neshody, jsme s nejjasnějším knížetem panem Zikmundem, římským, uherským atd. králem, naším nejmilejším bratrem, dospěli k láskyplnému objetí. Rozhodli jsme se kvůli prospěchu pravé víry a pro útěchu a ochranu věrných křesťanů proti řečeným kacířům vyslat spolu s panem Zikmundem, řízením Pána zástupů římským králem atd., zbrojnou moc naši a onoho našeho bratra Alexandra atd. k vymýcení těch, které zaslepila vlastní špatnost. Proti nim jsme nabídli již dříve panu Zikmundovi atd. své význačné přátele, a tehdy váhal přijmout od nás pomoc, snad proto, že očekával ještě výhodnější pomoc proti nim. Hle, Vaše Jasnosti mohly na vlastní oči vidět a také zkušeností ověřit, zda je pravdivé, co o nás a našem bratru Alexandrovi před tváří vaší a dalších pravověrných knížat šířila nestoudná zloba našich nepřátel a co rozdmýchal zápal nenávistníků. Proto žádáme Vaše Jasnosti, abyste nadále neráčili přikládat víru těm, kdo před vámi haní naši pověst; nepohání je touha po dobru, ale špatnost. Naopak ty, kteří se odváží žalovat u vás pod záminkou křesťanské víry zcela nevinné lidi, račte zahrnout hněvem a vyhnat od sebe, aby nemohli vaše svědomí zavalit pochybnostmi a vzbudit lítost ve vás, jimž není žádný zlý skutek kladen za vinu díky Boží ochraně.
Dáno v Krakově 10. den měsíce dubna léta Páně 1423.
Na příkaz pana krále pan Vojtěch, krakovský biskup, kancléř Polského království. Vyřizuje Stanislav Ciołek, vicekancléř.