Já Zbyniek Hrziwnacz z Heralticz seděním na Stytinie vyznávám tímto listem obecně přede všemi, ktož tento moj list uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že tak jakož jsem byl zašel v znamenité škody chtě, z rozkázánie velebného kněze Waczlawa, tehdy opata hradyssczkeho mého strýce milého, i jeho bratří přibitý na klášter a jemu i jeho bratřím věrně pomocen a raden býti proti jich nepřátelom, že jsem sě s velebným knězem Waczlawem dřéve řečeným strýcem mým milým tak smluvil, že mi jeho milost slíbil mé škody zaplatiti i plniti z toho zbožie oldrzissowskeho i jiného zbožie, což jemu zapsáno jest a v držení má mieti do jeho života, protož já svrchu psaný Zbyniek Hrzywnacz z svým dobrým rozmyslem propušcuji a moci tohoto listu quituji a prázdna činím z těch škod velebného kněze Miksse, nynie opata voleného, převora i vešken konvent hradysscký podle svrchu psaných úmluv a jich více nižadnú věci o ty škody nechci ani mieniem kerú věci napomínati. A k tomu na svědomie a na lepšie potvrzenie svú vlastní pečeť svú dobrú volí a svědomím k tomuto listu jsem přivěsil a připrosil sem velebného kněze Waczlawa strýce mého svrchu psaného, urozeného rytieře pana Mikulasse Wlaienynskeho, hautmana kniežetstvie opawskeho, urozeného pana Czenka z Tworkowa a urozeného pana Jana Schuttara z Bohuslawicz, komorníka desk země opawskej, z jsú také k mé prosbě a podle mne na svědomie své pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jěst dán v Oppawie léta ot narozenie Syna Božieho tisiecého čtrstého třidsetého sedmého, ten pondělí po svatém Jiljií.